Recenze: Vladimir - Leo Woodall svádí profesorku Rachel Weisz v seriálu plném erotické obsese

Rachel Weisz je úžasná herečka, to snad víme všichni, ale v tomhle seriálu je naprosto magnetická, bombastická a je vidět, že si svoji roli užívá, což je zhruba tak půlka úspěchu. Vladimir je adaptace knížky od Julie May Jones, která sleduje middle aged profeserku na univerzitě. Té se zrovna rozpadá život pod rukama, když je její manžel (také profesor) obviněn z toho, že měl sexuální styk se studentkami. Do toho na univerzitu přijíždí nový mladý profesor, kterým začne být ona sama až nebezpečně posedlá.

Tohohle profesora nehraje nikdo jiný než nedávný heartthrob všech, Brit Leo Woodall, který prorazil ve 2. sérií The White Lotus a získal si diváky*divačky s netflixovským One Day a čtvrtou Bridget Jones. Paradoxně ale on sám není tím hlavním, proč na seriál koukat, je tam primárně jako eye candy a nechává všechen prostor, aby mohla zářit právě Rachel Weisz a její titulní postava M.

Seriál je plný sexu, neperfektních lidí a vztahů, kteří velmi často podléhají svým tužbám a platí za ně vysoké ceny. Není ale jen o sexu, i když je tak prodávaný, mnohem více je vlastně o milionu nápadů a myšlenek, které na tebe chrlí. Ze začátku možná nepůsobí tak lákavě, ale díky střídmé stopáži 20 minut na díl jsem se jako divák rychle prokousal k zajímavějším pasážím, ve kterých se už M opravdu řítí down the rabbit hole.

Ale pokud bych měl něco vytknout, tak je to to, že seriál se snaží vlastně v dost limitovaném čase říkat až moc věcí naráz skrze až moc velké množství vedlejších postav, na kterých mi tolik nezáleželo. Výjimečně bych řekl, že bych tu rád viděl delší stopáž anebo sesekal scénář na to, co je fakt důležité.

Kromě Weisz jako herečky seriál funguje dost dobře i díky positioningu její postavy, která je klasický unreliable narrator. Podobně jako ve Fleabag nebo You tu hlavní postava prolamuje čtvrtou stěnu, mluví na nás skrz televizi a sama komentuje, co se děje, což je samozřejmě velmi subjektivní a zkreslené.

Dost dobře se na Vladimira kouká i díky specifickému tónu, je to vlastně fakt temná komedie, která s lehkostí řeší i temnější a závažnější témata. Přitom pořádá zůstává v něčem upbeat a neskutečně hravá pro své postavy, i pro ty, co na ně koukají. Nechá ti v hlavě plno otázek a po jeho konci možná budeš prosit o víc, než jen těch osm epizod, které jsi dostal*a.

HODNOCENÍ: 7/10