Recenze: Úsvit – nemoderně moderní český film

Když se řekne historický český film, tak už mě většinou polévá pot, jelikož je to pro mě žánr, ve kterém za poslední roky nevzniklo nic zajímavého. Všechno jen filmy s titulní adorovanou osobou podle šablonky. Zajímavým přídavkem do historického žánru je Úsvit od 29letého režiséra Matěje Chlupáčka a scenáristy Mira Šifry. Výstižnější je pro film rozhodně jeho anglický název We Have Never Been Modern.

Anglický název mi přijde příhodný už kvůli příběhu, který je sice zasazen do roku 1937, ale působí dost univerzálně a přenesitelně do jakékoliv dekády. Na historický film se v něm zároveň mluví moderní češtinou, což mi ve finále docela sedělo. Úsvit sleduje moderně smýšlející ženu Helenu, která je těhotnou manželkou ředitele továrny, v níž se jednoho dne objeví tělo intersex novorozence (ve filmu dobově označováno jako „hermafrodit“). Helena se vydává na cestu za pravdou o tom, kdo dítě zabil a jaký je jeho původ.

Asi primární pochvala na film je zkrátka za námět a celou práci scenáristy, kdy se Šifrovi daří vybudovat divácky zajímavý a poutavý příběh s tématy modernosti, privilegovanosti, nejen dobových předsudků spojených s nevzdělaností a také LGBTQ+ komunity s důrazem na intersex lidi, což je stále často opomíjená problematika. Filmu není co vytknout po produkční stránce, vypadá velmi draze a zasazení do slovenských Tater dodává výborné kulisy, jen možná ne vždycky funguje po herecké stránce.

Mimo Elišku Křenkovou, bohužel, nikdo moc herecky neosloví. Je pravda, že film je soustředěný kompletně na ní a vyprávěný pouze z pohledu Heleny, ale to neznamená, že ostatní herci tam nemohou zazářit. Kromě Křenkové, která má ve filmu prostoru až až a je schopna ukázat obrovskou škálu emocí a poloh prokreslené plnohodnotné postavy, jsou ty zbylé ne nijak zvlášť výrazné a nikdo z herců (kteří mimo Marthy Issové ani nejsou moc známí) nijak nevyčnívají, což je chvílemi škoda.

HODNOCENÍ: 7/10