Recenze: The Drama - proč si Pattinson nechce vzít Zendayu?

Jméno skandinávského režiséra Kristoffera Borgliho ti pravděpodobně nic neříká, ale jeho provokativní filmová tvorba poslední dobou čím dál tím více rezonuje. Ve svém prvním filmu Sick of Myself natočil příběh influencerky, která si koupí kožní chorobu, aby se stala zajímavou. A v anglicky mluveném debutu Dream Scenario si vzal do parády Nicolase Cage, který se začal objevovat ve snech lidem po celé planetě, což mu značně komplikovalo život.

Novinka The Drama má výrazně komornější koncept a je to primárně dialogový film, který se plně opírá o své postavy. Pár dní před svatbou si na něm mladý pár s kamarády*kamarádkami svěřuje v opilosti nejhorší věci, které kdy udělali. No a to co řekne Zendaya, budoucí nevěsta, všechny šokuje natolik, že není jisté, jestli plánovaná svatba vůbec proběhne.

Stejně jako v předchozích filmech si bere specifické problematické téma současnosti, která skrývá pod obyčejné téma. Po influencerství a určité cancel culture se přesouvá na téma psychického zdraví a gun violence v Americe, ale ve svém stylu je tohle téma opravdu spíš nenápadně vpřádá do milostného příběhu, aniž by se snažil komukoliv tlačit jakýkoliv názor.

Borgli se ve své novince fakt kompletně opírá hlavně o výkony Roberta Pattinsona a Zendayu, které hodně tlačí mimo jejich klasické herecké výkony do něčeho, v čem jsi je ještě nikdy neviděl*a, a to je rozhodně zábavné sledovat. Divácky si tě ale získá i zpěvačka turned herečka Alana Haim, která filmu často dodává ostrovtip.

Zendaya se ve filmu jako Emma noří do mlčení a těžkých emocí, ale úplně jinak než její Rue v Euphorii, na kterou jsi zvyklá*zvyklý. A Pattinson podobně jako ve Mickey 17 nebo High Life challeluje spíš manickou verzi svojí postavy, což je upřímně poloha, ve které mě baví čím dál tím více.

Vizuálně je to takový klasický A24 film, nevím jak to popsat, ale ostrostí, světlem i designem vypadá vlastně stejně jako třeba Materialists s Dakotou Johnson, což vlastně není na škodu a nějakým způsobem mi přišlo zajímavé, že se film vzhledově tváří jako romantická komedie, přestože je od ní na míle daleko.

Je to film, který nemá nějak nečekané zvraty, ale spíše dealuje s tím, jak může jedna jednoduchá konverzace ovlivnit roky stabilní vztah, přičemž hlavní otázka filmu je to, jestli opravdu znáš člověka, který je hned vedle tebe. Má geniálně vystavěný scénář a dialogy, ale překvapivě i fajn stopáž pod dvě hodiny, takže neobsahuje žádná hluchá místa. Z Borgliho tvorby jde o méně provokativní kousek, který je ale docela obstojným společenským komentářem.

A Zendaya i Pattinson dávají opravu hereckou masterclass! Nominace na Oscary si tihle dva zaslouží už kdy?

HODNOCENÍ: 8/10