Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Světýlka - unikátní pohled dítěte na rozpad vztahu rodičů
Režisérka Beáta Parkanová uvádí do kin další film, tentokrát z pohledu malé holčičky, který sleduje jeden osudný den z jejího pohledu.
Mnozí diváci*divačky (včetně mě) měli na festivalu v Karlových Varech vidět další film od úspěšné české režisérky Beáty Parkanové, od které můžeš znát třeba drama Chvilky s Jenovéfou Bokovou. Z dospělých témat se nyní Parkanová přesouvá k dětskému vnímání světa, což je vždy složitý oříšek, ať už kvůli práci s dětskými herci*herečkami, nebo relatability pro dospělé sledující.
V novince Světýlka režisérka celý film centruje na svět malé Amálky. Unikátní je primárně v tom, že nespouští oči z Amálky a dospělí herci jsou spíše kulisami jejího světa. Velmi často jsou například dialogy mezi nimi snímány tak, že je kamera na Amálčině obličeji a dospělé vidíme jen do pasu. To směřuje samozřejmě velký tlak na dětskou herečku Miu Bankó, která ale zádumčivou dceru v den, kdy si uvědomí vztahovou krizi svých rodičů, ztvárňuje perfektně.
Dále má ve filmu asi největší prostor babička Veronika Žilková, která poslední dobou získává spíše dramatické role a neskutečně mě baví, protože jsem ji měl odepsanou jako nekvalitní seriálovou herečku. Zcela si mě získala v roli matky mentálně postiženého dospělého muže ve Spolu, a nyní opět dokazuje, že umí dobře hrát a tento typ trošku hysterických rolí jí sedí.
Celkově Světýlka asi nejsou klasický film, na který bys skočil*a do kina, ale pokud chceš dát šanci něčemu jinému, myslím si, že tě svojí autenticitou překvapí. A mají jenom 74 minut, takže jsou hezky stravitelné.