Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Sněhurka ti nandá dvojitou dávku nostalgie s opravdu MEH soundtrackem
Konečně tu je dlouho čekávaný live action remake pohádkové klasiky od Disney. Přestože se film dostal do kin až letos, mluví se o něm už nějaký ten pátek a ne zrovna moc hezky. Je film tak špatný, jak říkají kritici a budeš ho taky bojkotovat?
Disney klasika Sněhurka se dočkala live action adaptace, což s sebou nese hodně strastí. Ani po třech princeznovských remacích si fanoušci Disney nezvykli na předělávání pohádek. Jsou kritičtí, vypichují každou blbůstku a prostě jsou OG haters. Filmu nepomohly ani skandály, které premiéře předcházely, ale k tomu se tady dneska nebudeme vracet.
Kreslená verze pohádky na motivy bratří Grimmmů vyšla v roce 1937. Všichni tento příběh známe a milujeme, a během posledních let jsme se dočkali už mnoha adaptací. Na jednom se ale shodneme, ta původní Disneyovská verze nám všem utkvěla v paměti jako THE ONE.
Sněhurka je milá, pracovitá, soft-spoken, místy až éterická bytost, která působí spíš, jako by patřila do světa víl. Trpaslíci zajišťují the funny side a celou pohádku tak odlehčují. V kontrastu jsou tu ale i creepy scény, kterých jsem se jako malá bála (tajemný les, proměna zlé královny). Overall má pohádka oldschool vibe černobílých filmů, which makes sense.
V hrané adaptaci se role Sněhurky ujala herečka Rachel Zegler, kterou můžeš znát třeba z prequelu k Hunger Games. Už samotný casting herečky vyvolal ve fanbase diskuzi kvůli její barvě pleti - Zegler je americká herečka s kolumbijskými kořeny a podle mnohých nemá Sněhurčinu sněhobílou pleť. I don't mind, pokud má v mých očích herečka esenci samotné postavy. Tady ale nastává problém.
Rachel Zegler je skvělá muzikálová herečka, což znamená nejen krásný hlas, ale taky teatrální vystupování - přednosti, které by Sněhurka měla mít... but this was too much. Zpěv i skladby ve filmu působí jak z Největšího showmana, teatrálnost byla místy až přehnaná a její výrazy mi prostě a jednoduše nesedly k postavě Sněhurky. GOOFY. Nepomáhaly tomu ani kostýmy, které vypadaly, jak z levného párty obchodu a make-up (nebo ne make-up), který herečce vůbec nezvýraznil její krásné rysy. Sněhurka tak akorát místo sněhobíle působí vyblitě.
Now let's READ miss Gadot. Vizuálně to tam bylo. Vypadala zle, zákeřně a tak to má být. Její kostýmy byly mnohem více propracované a komplikovanější, líbily se mi detaily alá barevné sklo. Velký shoutout patří šperkům a nehtům, které královnin vzhled opravdu zdobily. Ale that's basically it. Gal Gadot se ve filmu podle mě nepředvedla ani herecky, ani zpěvem. Hluboký hlas z tebe zlou královnu prostě nedělá.
Důležitou součástí filmu byli trpaslíci, kteří se taky zasloužili o maličký skandál. Tvůrci filmu se rozhodli trpaslíky a zvířata v lese vytvořit pomocí CGI. Mnozí tento krok odsoudili, ale musím po zhlédnutí uznat, že se mi to líbilo. Dělalo to pohádku více pohádkovou. To mi chybělo např. v live action Lvího krále, kde postavy neměly žádní výrazy v obličeji - ano jsou to zvířata, ale pak to prostě nemá to kouzlo. Trpaslíci a zvířatka byli roztomilí, okouzlující a několikrát rozesmáli celý sál.
Trpaslíci budou v nové Sněhurce raději animování, rozhodlo Disney a neobsadilo do rolí lidi s dwarfismem. Proč tento krok vyvolal tak smíšené reakce?
Hlavní herečky Gal Gadot a Rachel Zegler v rozhovoru již tři roky zpátky mluvily o tom, jak Sněhurka nebude o princezně, která čeká na pravou lásku, a že je pro ně důležité, aby Sněhurka byla nezávislá žena, která nepotřebuje žádného prince. Controversial, but ok... V této adaptaci se tak místo princů objevují zbojníci. No spoiler, ale něco ti k tomu povím. Scénář místy působí, jak kdyby ho napsal Zdeněk Troška. And it wasn't a good thing...
Jedno ale filmu musím nechat, je to nostalgická jízda. Pro někoho jako já, kdo měl Sněhurku na videokazetě a zná ji a scény z filmu i pozpátku, to byla horská dráha emocí. I když jsem to nahoře trochu zhejtila, tak kostýmy byly oproti jiným remakům stejné (možná až moc), ve filmu se objevily i skoro identické scény (např. když Sněhurka běží tajemným lesem) a dokonce i malé detaily, jako skříňka na srdce se stříbrným zavíráním ve tvaru meče probodávajícího srdce. To jsou maličkosti, které ocení opravdu ten*ta, kdo od srdíčka zná originální verzi.
Tyto malé detaily tak celý film posouvají na mém ratingu mnohem výše, než jsem původně zamýšlela, protože jsem díky tomu z kina odcházela a hřálo mě u srdíčka. Takové to, jak uvnitř vás poskakuje to malé nadšené já. Ale i tak si myslím, že tu overall chyběla ta jemnost, ta dušička, kterou verze z roku 1937 má. Napříklas Malá mořská víla je povedenější remake, který se úplně nedržel předlohy, ale zachoval tu esenci, do které se všechny malé děti tehdy zamilovaly.