Recenze: Slovensko točí mnohem lepší filmy než Česko, dokazuje to i Potopa

Slováci*Slovenky nám poslední dobou ve filmařině dávají na prd*l! A možná to nevidíš, ale jejich filmy mnohem častěji rezonují a slaví úspěchy v zahraničí i u nás. Například režisérka Tereza Nvotová minulý týden vyhrála cenu pro nejlepší režisérku na Cenách české filmové kritiky a se svým filmem Otec se taky dostala na prestižní filmový festival v Benátkách, kam se tuzemské filmy moc nepodívají.

Ale určitě není jediná. Do kin nyní vstupuje celovečerní debut režiséra Martina Gondy, na kterém pracoval šest let. Tenhle film sleduje osud vesnice v Podkarpatské Rusi, kde se za komunismu má postavit přehrada. Lidé, kteří tam žijí se musí z jejich vesnice vystěhovat, protože bude zatopena, a to se jim samozřejmě nelíbí. Film ale není tolik o této události, ta slouží spíše jako pozadí pro komplikovaný vztah ovdovělého Alexandera a jeho dcery Mary.

Film je naprosto unikátní taky v tom, že se zaměřuje na etnickou minoritu Rusínů a Rusínek, což je východoslovanský národ, který nemá svou vlastní zem, přestože má vlastní jazyk i kulturu. Žijí většinou na pomezí Slovenska, Ukrajiny a Maďarska. Ve filmu se mluví bilingvně, rusínsky a trochu slovensky, což z něj dělá úplně první snímek, který byl historicky natočen v rusínštině. (Neboj, film má titulky a stejně to zní jako mix ukrajinštiny a slovenštiny, takže rozumíš.)

Objevem filmu je 100% hlavní herečka Sára Chripáková, na jejíchž ramenou vlastně film kompletně spočívá. Musí stát proti svému hereckému partnerovi, což je fyzicky mohutný a emočně násilný otec. A jsou to často scény, na které se ti jako divákovi*divačce špatně kouká, natož je muset hrát. Na debutující výkon náctileté holky je to fakt něco, před čím smekám klobouk, podobně jako u Kačky Falbrové v Sbormistrovi.

Na Potopě je úplně nejlepší to, že má několik úrovní, na kterých funguje. Je to zajímavý historický film o části historie, o které zřejmě hlavně u nás v Česku nikdo moc netuší, ale funguje taky jako rodinné drama, které z jeho protagonistky nedělá žádnou oběť. Mara je (ač nevědomě) feministická ikona, která si jde odhodlaně za svým snem být profesionální pilotkou. A tahle realistická směsice příběhů daná do jednoho kousku možná na první dobrou nedává smysl, ale všechno si v ní tak úžasně sedne, že se ani nechce věřit, že jde o debut.

Přiznám se, že v kině mě tenhle film málem dohnal k slzám, přestože není primárně smutný. Je to ale hezké vyprávění o tom, jaký vztah máme k našim kořenům, který bude rezonovat s každým, jehož rodina pochází odjinud...

HODNOCENÍ: 8/10