Důležitý film a důležité téma, které je inspirované skutečným českým příběhem. Proč bys měl*a vidět tenhle nepříjemný film?
Asi žádný film mě letos ve Varech nemrazil tak moc jako Sbormistr, jehož název napovídá, že by se měl zabývat hlavně touto osobou, která páchá zlo. Ale opak je pravdou. Sbormistr je plně a věrně centrován na postavu oběti, 13leté Karolíny.
Režisér Ondřej Provazník, který ma na kontě zatím komedii Staříci, se po ní pustil do odvážných vod, které se v Česku často nepokrývají a určitě ne takovýmhle způsobem. Mimo seriálu Pět let si myslím, že cokoliv jsme točili o sexuálním násilí, byl spíš přešlap. Ať už populární dokument V síti, nebo Hřebejkův zesměšňující seriál Pozadí události.
Prostor udělat tu něco jinak a pořádně tu tak byl a pořád je. Provazník se pro Sbormistra inspiroval skutečnou kauzou pražského sboru Bambini di Praga, který se dostal do médií začátkem tohoto tisíciletí, kdy probíhal soud známý protiřečícími si svědectvími bývalých členek sboru.
Na český film je na Sbormistrovi opravdu ocenění hodné a nevídané, že je to jeden z mála filmů, který se nespoléhá na svoji českost a má velký potenciál uspět a oslovit i zahraniční diváky. (Jestli nebude za nás vyslaný na Oscary, budu mad af.)
Přestože si bere na svá bedra opravdu složité a v hraném formátu těžko uchopitelné téma zneužívání dětí, tak film všechno zvládá s neuvěřitelnou citlivostí a něhou, což je paradoxní. Zhruba 90 % filmu všechno působí tak dětsky a nevinně, než se stane to, na co celou dobu zděšeně čekáš a co tak jakoby tiše probublává pod povrchem. Paradoxní je na filmu ještě to, že je vizuálně strašně hezký a malebný, odehrává se v devadesátkách, které ví, že mu sluší.
Právě tohle skryté zlo je velká síla Sbormistra, který se vlastně své titulní postavě ani fakt nevěnuje. Nikdy ho nevidíme mimo interakce s hlavní postavou Karolíny, nikdy se nedozvídáme jeho back story nebo motivaci. A to je dobře, je zkrátka zlou entitou, která nepotřebuje hloubku a dlouhé dialogy. Slovenský herec Juraj Loj ji s minimem zahrál skvěle.
Naprostým srdcem filmu je ale výkon mladé debutující herečky Kateřiny Falbrové, která film skutečně točila ve svých 13 letech. Ať už pěvecky, tak herecky se v ní skrývá neskutečný talent, který tu má velký prostor zazářit. Nejsilnější jsou scény, kdy mluví jen pohledem, ať už když očima „svádí“ Loje během pěveckých vystoupení, nebo ve finální scéně beze slov.