Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Proč by ženy měly režírovat víc filmů? Na to odpovídá snímek All We Imagine as Light
Filmy z Indie se do našich kin dostanou jen zřídkakdy, tenhle bys ale měl*a rozhodně vidět.
Indické filmy se málokdy dostávají do distribuce Západního světa, hlavně protože je tvorba Bollywoodu dost specifická. Ale All We Imagine as Light na sebe strhlo pozornost, už když se loni dostalo jako první indický film po 20 letech do hlavní soutěže festivalu v Cannes.
Film je dost atypický a je režisérským debutem dokumentaristky Payal Kapadii. Film vzbuzoval různé reakce a po Cannes byl jasným favoritem na Oscara, kam ho ale ani Francie, ani Indie nenominovaly. Francie místo něj poslala kontroverzní Emiliu Pérez a podle Indie byla Kapadia ke své zemi ve filmu až moc kritická.
I tak bys novinku uvedenou společností Aerofilms měl*a vidět. Je oknem do pro nás vzdáleného světa, jehož tři hlavní hrdinky řeší úplně jiné, ale zároveň úplně stejné problémy. Zdravotní sestra Prabha čeká úpěnlivě na svého muže, který žije v Německu, a se kterým ztratila kontakt. Mladší kolegyně Anu tajně randí s muslimským mužem a nemocniční kuchařka a vdova Parvaty je vystěhována z jejího bytu developery.
Film je sice sociální drama, ale zároveň naprosto magicky ukazuje dalekou Bombaj, kterou si neidealizuje, naopak hledá její krásu v chudobě a jednoduchosti. A za zmínku stojí také herecké výkony, jelikož je režisérka dokumentaristka, tak to občas působí jako dokument díky civilním ale silným performances. A to přestože jsou všechny herečky zkušené z účinkování v indické televizi a filmech.
Hlavními tématy jsou ženskost a ženská přátelství. Snímek by nejspíš jen s obtíží zvládl natočit jakkoliv zkušený mužský režisér.
I tento film se pro mě tak stává argumentem, proč potřebujeme více ženských režisérek, které dokážou přinést příběhy s takovou něhou a nuancí.