Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Priscilla není jen manželka Elvise Presleyho
Priscilla Presley je možná známá především jako manželka hudební legendy, ale to její příběh nedělá ničím méně zajímavý.
Když v roce 2022 studio A24 oznámilo, že chystá film o Priscille Presley, byl jsem trošku rozpačitý a přišlo mi to zbytečné. Přeci jen to bylo ve stejný rok, kdy na Oscarech zabodoval Elvis od Baze Luhrmanna, ve kterém byla Priscilla taky. Tak proč to točit znovu? Možná proto, že její příběh a point of view se v Elvisovi sotva nakousl. Priscilla dělá hlavní postavu z ní a soustředí se primárně na to, jaké to je stát po boku někoho tak slavného a vplout do něčího života ještě vzhledem k jejich věkovému rozdílu (potkali se poprvé, když jí bylo 14 a jemu 24 let.)
A je to vlastně něco, co by bez urážky ani skvělý režisér jako Luhrmann nedokázal natočit, protože je tam třeba ten ženský pohled a touch, který tu skvěle přinesla režisérka Sofia Copolla. Ta už má na svědomí podobný film Marie Antoinette s Kirsten Dunst, kdy v obou případech jde o ženy, které toho příliš nedokázaly v rámci svých kariéry a jejich hlavním atributem byla krása. Copolla však i přesto umí k těmhle postavám přistupovat s respektem a dělat z nich vícerozměrné charaktery. A právě Priscillino osamění a tiché utrpení je geniálním aspektech tohoto filmu.
Hlavní postavu skvěle prodává mladá herečka Cailee Spaeny, která za svůj výkon byla nominovaná na Zlatý glób a za mě jako Priscilla strká do kapsy Oliviu DeJonge z Elvise. Její parťák Jacob Elordi však na Austina Butlera trošku ztrácí, jeho Elvis Presley je více civilní a méně přesný, což v něčem filmu sedí, ale zůstává ve stínu Butlerova výkonu před dvěma roky.
Díky Coppolině režii je Priscilla fenomenální pastvou pro oči. Zdánlivě zbytečné záběry na vybavení pokojů, Priscillin make-up, nehty, boty a vlasy jsou opět něco, co by mnozí mužští režiséři vypustili, ale pro postavu Priscilly je vzhled tak ikonický, že každý takový detail utváří ji jako celkovou postavu. Film má také skvělý soundtrack, který neobsahuje žádné Elvisovy songy (což nebylo nutně dobrovolné rozhodnutí, ale The Elvis Presley Estate nedal Coppole povolení) a začíná setkáním se Elvise a Priscilly a končí rozpadem jejich manželství, ne Presleyho smrtí, což je další silné a dobré rozhodnutí tvůrců.