V kategorii nejlepší cizojazyčný film letos soutěžil za Japonsko snímek od německého režiséra, který sleduje rutinní život uklízeče toalet v Tokiu.
Za Japonsko letos poprvé na Oscarech soutěžil film nenatočený japonským režisérem. Natočil ho totiž Wim Wenders, který je známý především díky filmu Nebe nad Berlínem, který inspiroval americkou verzi City of Angels. Nejde o první Wendersův snímek o Japonsku, ale tentokrát je poprvé iniciován japonskou stranou. Wenders ho pojímá jako svůj love letter japonskému životu a konkrétně Tokiu.
Hlavní postava pan Hirayama je osamocený asi šedesátiletý uklízeč veřejných toalet v Tokiu, který má svůj pevný denní rituál a raduje se z maličkostí, například ze stromu, naproti kterému každý den obědvá. Právě jeho přístup k životu a radosti z maličkostí je nádherným náhledem do japonské kultury a možná lekcí pro každého diváka více si vážit každodennosti.
Perfektně ho hraje japonská herecká legenda Koji Yakusho, který, přestože jeho postava prakticky nemluví, umí geniálně vystihnout vše, co se uvnitř něj děje. Důkazem je i ocenění za nejlepší mužský herecký výkon, které dostal na filmovém festivalu v Cannes. A i když nemám většinou rád tento tip nedějových filmů, musím říct, že Perfect Days mě fakt zasáhl nečekaným způsobem a v něčem mi změnil pohled na filmy i život.
A navrch toho je třeba zmínit, že pan Hirayama má mega dobrý hudební vkus a pokaždé, když jede autem, pouští na kazetách ty největší bangery. Takže soundtrack, herci a nádherná kamera, za mě celkově must see, i pokud tyhle filmy běžně nevyhledáváš.