Pomalu ale jistě se o příčku nejlepšího filmu roku 2023 začíná ucházet artové a pomalé vztahové drama Past Lives z americko-korejské produkce studia A24. Co na něj říkám já?
Na filmovém festivalu v Karlových Varech měl po Berlinale a Cannes snímek Past Lives takový hype, že se mi na něj nepodařilo dostat ani jednou. Naštěstí jsem to napravil v rámci Šary Vary a vysoké očekávání rozhodně bylo naplněno. Korejsko-americká režisérka Celine Song vytvořila něžné drama se semi-autobiografickými prvky o dívce, která z Jižní Koreji imigruje do USA a po 12 letech se vrací do kontaktu se svojí dětskou láskou.
Past Lives jsou vlastně naprosto jednoduchým příběhem ze života, ale přesto jsou pro mě jedním z nejoriginálnějších filmů, který jsem letos viděl, hlavně díky tomu jak, uchopují svůj přístup k potenciálnímu milostnému trojúhelníku, obratně se vyvarují veškerým klišé a ještě si z nich lehce dělají legraci.
Pro režijní debut někoho, kdo má ve své filmografii pouze jednu epizodu seriálu Wheel of Time, je to naprosto pozoruhodný počin. A to samé se musí říct o neokoukaných hereckých tvářích, jako je americká komička Greta Lee, korejský herec Teo Yoo a John Magaro ve vedlejší roli. Jejich schopnost se do postav vtělit a často říct mnohé bez toho, aniž by museli spoléhat na repliky scénáře, dodává filmu další úžasný rozměr.
Overall nemůžu říct více, než že je to naprosto našlapaná emoční bomba, která bere jednoduchou zápletku a staví z ní rozvinutý a bohatý příběh v něčem možná podobný oblíbeným Normal People. A na konci mi ukápla slzička, což se taky za něco počítá.