Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Marty Supreme je ukázka egomaniaka, který je v každém z nás
Marty Supreme je víc jak dvouhodinová jízda intenzity, napětí a místama i smíchu. A je to role, za kterou by Timothée Chalamet úplně právem mohl vyhrát Oscara.
Určitě nejsem jediná, kdo byl natěšený na to, až vyjde Marty Supreme. Jak kvůli samotnému filmu, tak kvůli jeho režisérovi, tak samozřejmě kvůli the one and only Timothée Chalametovi.
Na podzim začala press tour k tomuto filmu a všechny moje feedy byly plné Timothéeho a jeho všemožných sidequestů. Čím víc jsem ho měla před očima, tím víc se zvyšovalo moje očekávání. Dokonce do té míry, až jsem si říkala, že jestli to po veškerém tom promu filmu i Timothéeho bude flop, tak moje světýlko pro něj zhasne. Ale opak byl pravdou.
Den předtím, než jsem šla do kina, jsem viděla na TikToku, že o tom někdo říkal, že je to „Vlk z Wall Street, ale jen s ping-pongem“. Což sice nebyl, ale trochu mi to srazilo a zkreslilo očekávání. To bylo nakonec dobře.
Řeknu vám to takhle, tohle je jedna z the best ne-li the best performance Timothéeho Chalameta. Ve filmu ztvárňuje ping-pongového hráče Martyho Mausera, který je egomanický, narcistický, patologický lhář a je až delusionally sebevědomý a stejně jsem pro něj nakonec rootovala.
Marty reprezentuje ten malý hlásek v nás, že naše životy mají smysl, že jsme tu z nějakého důvodu a máme nějaký cíl a poslání. V dětství často posloucháme, ať to nikdy nevzdáme a dáme do toho všechno. Ale jsme toho skutečně schopní a ochotní to udělat? Marty je toho ta nejextrémnější ukázka.
Všechny herecké výkony jsou tam výborné a film má taky výborný soundtrack a tempo, což jsem očekávala, protože je to film Joshe Safdieho. Zároveň mě to ale ničím moc nepřekvapilo. Není to nic nového. Pokud jste viděli Uncut Gems nebo Good Time, tak to má podobnou linku. Jde o muže s gambler mindsetem, který se snaží něco vyřešit nebo zachránit. Je to vlastně víc jak dvě hodiny panického záchvatu na nohách, but I am still here for it.