Joaquin Phoenix coby francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte táhne vojenský epos režiséra Ridleyho Scotta. Zvládá film však převést na plátno spletitou historii?
V 85 letech režisér Ridley Scott rozhodně nepatří mezi ty, kteří by ubírali na tempu, a po House of Gucci se pustil na zfilmování života nejznámějšího vojevůdce, Napoleona Bonaparte. Jeho život mapuje od počátku kariéry až po smrt s tím, že se hodně soustředí na vztah s císařovnou Josephine. Ten by se podle všech dnešních standardů dal označit za toxický a je asi nejzábavnější dějovou linkou ve 2,5 hodiny dlouhém Napoleonovi.
Výkon oscarového Joaquina Phoenixe je rozhodně pozoruhodný, ale možná nedostatečně překvapivý pro diváky, jelikož Phoenix se v Hollywoodu dle všeho stal go to castingovým rozhodnutím v případech, kdy je třeba obsadit někoho do role narcistického mamánka (naposledy v Joker a Beau Is Afraid). O mnoho větší objev pro některé bude Vanessa Kirby (známá z The Crown a nových Mission Impossible) coby Josephine, která je neskutečně enigmatická a vzpurná, ale i přesto je vidět její láska v komplikovaném vztahu. Zbytek postav je však bohužel dost nezajímavý a splývající, což je na tak dlouhou stopáž škoda.
A jasnou výhrou pro film nejsou ani bitevní scény. Málokdy jsou schopné diváka pohltit a vzbudit v něm nějaký pocit úzkosti. A ač jsou velkolepé a hezky nasnímané, tak kromě bitvy u Slavkova na zamrzlém jezeře nenabízejí nijak originální nebo extra zajímavou choreografii.
Celkově je tak Napoleon spíše nepříliš přesnou historickou lekcí, která neumí diváka ničím pořádně chytit a dává velmi omezený prostor vedlejším postavám. Do kina na něj nemusíš, možná si klidně počkej, až dropne online.