Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Banalita zla v Zóně zájmu nominované na Oscara
Do kin jde v půlce února na Oscary nominované drama Zóna zájmu, které sleduje život před zdmi osvětimského koncentračního tábora.
Filmů z koncentračních táborů jsi asi viděl*a nespočet, ale snímek, který se odehrává čistě před branami koncentračního táboru, vidím já upřímně poprvé. Novinka britského režiséra Jonathana Glazera sleduje rodinu vrchního velitele Osvětimi, která si žije poklidným životem v luxusním baráčku hned vedle největšího a systematického utrpení.
Právě tento aspekt je na Zóně zájmu asi nejzajímavější, jelikož ukazuje jiný úhel něčeho, co dobře známe. Glazer nikdy nemá potřebu ukazovat, co se děje v Osvětimi, jelikož už to ukázalo tolik jiných tvůrců a tvůrkyň. I tak se však dostává pod kůži všudypřítomným hlukem, střelbou a vzlyky zpoza zdí koncentračního tábora. A téměř neustále je na nebi ve filmu přítomný hutný černý kouř z komínů.
Ač je to moc zajímavý pohled na věc, kdy sledujeme, jak šokujícím způsobem normálně je matka s dětmi schopna žít vedle hrůz koncentračních táborů, film je spíše pro náročného diváka či divačku a i mě měl problém vtáhnout jakkoliv do děje nebo přimět zajímat se o postavy. Nejvíce prostoru má asi chladná Sandra Hüller nominovaná na Oscary za geniální Anatomy of a Fall, ale ani její výkon to úplně neutáhne.
Je dost možné, že je to záměr. Po vizuální stránce kamera nikdy nepřistupuje do close-upů na obličeje postav a většinou zabírá celé postavy s jejich okolím. U mě se však bohužel tento kousek spíše minul a i 105 minut stopáže bylo dost náročných.