Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Až na věky - film, který ti způsobí permanentní emotional damage
Nejdelší standing ovation, kterou jsem zažil ve Varech, si právem získal norský film Až na věky. Ten teď můžeš vidět v české distribuci i ty.
Otázku o permanentnosti vztahů, hlavně těch manželských, si pokládá režisérka Lilja Ingolfsdottir ve svém dramatu Až na věky. Mně osobně přijde výstižnější jeho anglický název Loveable. Film sleduje Marii a Sigmunda a rychle začíná zdánlivým koncem jejich vztahu. Sigmund oznámí Marii, že by chtěl rozvod, ale nečekej klasické divorce drama. Až na věky se zaměřuje prakticky jen na postavu Marie, která rozvod rozhodně nechtěla a nyní se musí vyrovnávat se svou novou realitou a rolí.
Tohle drama považuju za nejlepší film, který jsem měl možnost letos na KVIFF 2024 zhlédnout. Ještě k tomu měl snad nejdelší standing ovation, jakou jsem kdy ve Varech viděl. A to je nutno podotknout, že tam není ve zvyku tleskat 15 minut jako na festivalu v Benátkách. A taky mě rozbrečel, což se mi u filmů neděje až tak často, takže that's that.
Špičkou toho všeho je bez debat nebojácný výkon Helgy Guren, jejíž postava je neuvěřitelně rozměrná ve svých dobrých i špatných vlastnostech. Nedá se jí úplně fandit, ale dá se s ní soucítit. Mám pocit, že tvůrci a tvůrkyně ze Skandinávie snad poslední dobou netočí jiné filmy než o anti-hrdinkách jako Sick of Myself nebo The Worst Person in the World. A mě to baví, protože nikdo není každý den jen hrdina nebo hrdinka, takže pak všechno působí autentičtěji.
Celkově je to neskutečně inteligentní filmové drama, které si nyní můžeš v kinech vychutnat i ty. Stoprocentně si ale s sebou vezmi kapesníčky, protože vždycky, když si myslíš, že to vydýcháš, ti tenhle film znovu podtrhne nohy. Zvlášť pokud sis prošel*prošla podobnými situacemi.