Přihlášení se k heyfomo
Punčochy bez kalhot jsou trendy, ale Gen Z si tím není tak jistá
Look, který se snaží vzkřísit Hailey Bieber, Kendall a Kylie Jenner, byl generací Z na TikToku zavrhnutý ještě dříve, než se mohl stát další módní vlnou.
Vše začalo loni v září, když byla Bella Hadid vyfotografována v ulicích New Yorku jen ve spodním prádle a nízkých válenkách Ugg. Následovala ji Kylie Jenner, která se na přehlídce Loewe SS23 objevila v bílých kalhotkách navlečených přes černé punčocháče, a její sestra Kendall, která si přes černé body Bottega Veneta vzala tlusté černé punčocháče a šla si koupit květiny. Herečka Emma Corrin zase vyrazila na premiéru filmu My Policeman pouze v upnutém body od Miu Miu.
Před pár dny se navzdory chladnému počasí rozhodla tento módní výstřelek zopakovat i Hailey Bieber. Ovšem v grunge podání: look bez kalhot doplnila o koženou bundu a černé mokasíny.
Kdykoli se na sociálních sítích objevily paparazzi snímky modelek, které si doma zjednodušeně řečeno „zapomněly kalhoty“, mnozí si mysleli, že jde o vtip, a nakonec se jim vysmáli. Holky ale možná tajně doufaly, že opět nastartovaly nějaký trend.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tento trend našel inspiraci v ballet-core estetice, opěvované na TikToku díky filmům, jako jsou Suspiria (2018) a Černá labuť (2010), které lákaly generaci Z k napodobování uniforem baletních tanečnic.
Také dokonale zapadá do trendu viditelného spodního prádla, což tak trochu evokuje kýčovitý styl z nultých let, avšak s moderním nádechem.
Tuto tendenci posvětila i nedávná anketa Lyst Inditex, podle níž se saténové kalhotky Miu Miu zařadily mezi nejžhavější kousky současnosti.
Od Studia 54 až po TikTok
Na sociálních sítích možná tento trend vzbudil určité pozdvižení, ale ve skutečnosti není ničím novým. Má velmi hluboké kořeny, které sdílí s feministickou estetikou 60. let a ikonami té doby, jmenovitě Twiggy a Edie Sedgwick.
První jmenovaná byla protagonistkou beatlemánií tepoucího Londýna, když svět šokoval příchod minisukní Mary Quant a jejích kolekcí barevných vzorovaných punčocháčů, které se v jejím slavném butiku Bazaar na King's Road prodávaly po tuctech.
Sedqwick, která byla v té době múzou Andyho Warhola, se prosadila na newyorské umělecké scéně, a to především díky svému signaturnímu stylu, který charakterizovaly nechvalně proslulé černé punčocháče nošené bez sukně. Obě, ač velmi mladé, byly hrdinkami své doby a symboly rebelujícího, nekonvenčního mládí.
Díky historickým odkazům lze tento trend vnímat v dobrém světle. Slouží jako důkaz, že svoboda projevu, která si začala razit cestu v 60. letech, je dnes konečně stejně běžná jako punčochy.
