Pronásleduje tě včerejší small talk? Možná trpíš post-eventovou úzkostí

Sedíš doma, dávno po nějaké akci, a místo chillu ti v hlavě rent free běží myšlenky typu „Proč jsem to řekl*a? Vypadalo to trapně? Asi si teď myslí, že jsem totálně awkward.“ Pokud ti tohle zní povědomě, vítej v klubu. To, co zažíváš, se jmenuje post-eventová úzkost, anglicky post-event rumination. 

Co to vlastně je?

Post-eventová úzkost je ten toxic zvyk přehrávat si v hlavě společenské situace, které už skončily. Často se objevuje po parties, meetingu nebo i krátkém small talku v kavárně. Mozek prostě jede on repeat analyzuje, jak jsi vypadal*a, co jsi řekl*a, a co si o tobě asi myslí ostatní.

Na první pohled nevinný návyk, ve skutečnosti největší mental health disturber. A když se přidá k větší sociální úzkosti, dokáže ti pořádně zkomplikovat život.

Začalo to evolucí

Naši předci potřebovali přežít ve skupině, a proto je mozek dodnes nastavený řešit, jestli jsme to u ostatních „nezkazili“. To, co kdysi zachraňovalo život, dnes ale spíš generuje nekonečný overthinking.

Dalším faktorem je potřeba kontroly, přehráváním situací se snažíme přijít na to, co šlo udělat líp, jenže minulost už bohužel změnit nelze.

A nakonec je tu kognitivní zkreslení, protože náš mozek totiž miluje katastrofické scénáře, a tak z drobného přeřeknutí dokáže udělat faux pas století.

Kdy se z toho stává problém?

Každý se někdy po akci zamyslí, jak to proběhlo. Pokud ti ale myšlenky nedovolí usnout, začneš se vyhýbat dalším eventům nebo tvoje sebevědomí klesá s každou vzpomínkou na předešlý small talk, pak je možná čas s tím něco dělat.

Jak z toho ven?

1. Rozpoznej zkreslení

Když si říkáš „Všichni si myslí, že jsem awkward“, zastav se a polož si otázku: „Fakt to vím? Nebo je to jen moje hlava?“ Většinou je to druhá možnost.

2. Pamatuj: lidi tolik neřeší

Říká se tomu spotlight efekt – myslíme si, že jsme středem pozornosti, ale každý řeší hlavně sebe. Například tvůj dad joke si už dávno nikdo nepamatuje.

3. Přesměruj pozornost

Pusť si hudbu, jdi se projít, zacvič si. Čím víc zapojíš tělo nebo kreativitu, tím méně prostoru zbyde mozku na nekonečné přehrávání myšlenek. 

4. Sebesoucit > sebekritika

Mluv k sobě tak, jak bys mluvil k nejlepšímu kamarádovi. Udělat chybu nebo se přeřeknout neznamená konec světa. 

5. Dovol zpochybnit svůj mindset 

Možná máš v sobě hluboko zakořeněný mindset typu: „Musím být dokonalý*á, jinak mě lidi nepřijmou“. Zkus to pomalu nahrazovat zdravějším přístupem a říkat si například: „Dokonalost není podmínkou k tomu, abych byl*a hodnotný*á.“

Post-eventová úzkost je naprosto běžná, jen o ní většina lidí moc nemluví. Pokud ale cítíš, že se tvůj stav zhoršuje, komplikuje ti každodenní život nebo tě to omezuje v sociálních interakcích, neváhej se obrátit na odborníka. Ten ti může pomoct najít způsoby, jak z toho kola ven.