Proč USA vtrhly do Venezuely a zajaly jejich prezidenta?

Po měsících napětí, kdy Spojené státy posilovaly svou vojenskou přítomnost v Karibiku, podnikaly letecké údery proti lodím podezřelým z pašování drog a zabavovaly venezuelské ropné tankery, celá situace vyvrcholila přímým vojenským zásahem na venezuelském území.

Speciální vojenské jednotky zaútočily na Caracas a zadržely prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželku, kteří byli následně přepraveni do Spojených států. V New Yorku v úterý stanuli před federálním soudem, kde čelí obvinění z narkoterorismu a pašování drog. Oba odmítli vinu ve všech bodech obžaloby.

USA bude řídit Venezuelu

Americký prezident Donald Trump veřejně oznámil, že Spojené státy budou Venezuelu řídit. Bílý dům však dosud nepředstavil jasný plán, co přesně má toto řízení obnášet. Trump i jeho spolupracovníci nicméně opakovaně naznačili, že americká vojenská i politická přítomnost v zemi má pokračovat. Z jeho vyjádření zároveň vyplývá, že podpora demokratické opozice nepatří mezi hlavní priority

Veřejně nepodpořil hlavní opoziční osobnosti, například dlouhodobě nejviditelnější představitelku venezuelské opozice a držitelku Nobelovy ceny míru Maríu Corinu Machado.

Po zadržení Nicoláse Madura do čela státu byla postavena Delcy Rodríguez, dosavadní viceprezidentka. Trump zároveň Delcy Rodríguez veřejně vzkázal, že pokud „neudělá to, co je správné“, bude čelit vážným následkům, pravděpodobně ještě tvrdším, než jaké postihly samotného Madura.

Takže jde o ropu

Rétorika amerického prezidenta se zároveň postupně přesunula od boje proti drogám k ekonomickým a surovinovým zájmům, především k ropě. Venezuela disponuje největšími potvrzenými ropnými zásobami na světě a Trump otevřeně hovořil o tom, že americké ropné společnosti by se měly podílet na obnově a těžbě venezuelské ropy.

Trump tvrdí, že venezuelský ropný průmysl byl vybudován americkým kapitálem, technologiemi a know-how a že jej předchozí socialistické vlády Spojeným státům násilně odebraly. Celou situaci označil za jednu z největších krádeží amerického majetku v moderní historii USA.

Má na tohle USA právo?

Podle většiny odborníků na mezinárodní právo neměl americký zásah jasný právní základ. Operace neproběhla na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN a neexistoval ani prokazatelný ozbrojený útok Venezuely proti Spojeným státům, který by mohl zásah ospravedlnit v rámci práva na sebeobranu.

Charta OSN přitom zakazuje použití vojenské síly proti suverénnímu státu bez jeho souhlasu nebo bez výslovného pověření Rady bezpečnosti. Kritici proto označují americkou akci za porušení zásady nezasahování do vnitřních záležitostí cizích států a i za neoprávněné použití síly.

Kritici prezidenta Trumpa poukazují i na to, že nepožádal Kongres o souhlas s použitím síly, což vyvolává pochybnosti o ústavní legitimitě celé operace i podle amerického práva.

K pochybnostem o legitimitě zásahu se přidává i širší historický kontext. Spojené státy nemají v řadě regionů nejlepší reputaci, pokud jde o prosazování demokracie. V Latinské Americe i na Blízkém východě v minulých desetiletích podporovaly nebo přímo iniciovaly změny režimů, které sice vedly k pádu vlád, ale často vyústily v dlouhodobou nestabilitu, autoritářské režimy či ozbrojené konflikty.

Je pozoruhodné i smutné, jak se celý narativ otočil. Na začátku tisíciletí statisíce lidí protestovaly proti válce v Iráku. V centru tehdejších protestů stálo to, zda za skutečným důvodem zásahu nejsou zbraně hromadného ničení, ale ropa. O více než dvacet let později Spojené státy vstupují vojensky do Venezuely a tentokrát už otázku ropných zájmů nevyslovují demonstranti, ale sám americký prezident.