Proč na všechno musí být aplikace?

Nedávno jsem vařila kávu, sáhla po plnotučném mléku, ačkoliv se to v dnešní době může zdát skoro jako zločin (ta káva nebyla pro mě) a na zadní straně kartonu si všimla QR kódu odkazujícího na aplikaci. Aplikaci pro děti, která vznikla z bůhvíjakého důvodu. Šlo o značku, se kterou jsme vyrůstali a která má na českém trhu své pevné místo. V tu chvíli jsem se zarazila a tak nějak tiše se rozčílila nad absurditou toho, že dnes už existují aplikace opravdu na všechno.

Když jsem byla malá, jediné, co se dalo s kelímkem od jogurtu dělat, kromě jeho snědení, byla maximálně bábovička na pískovišti nebo vystřižený obal, na jehož zadní straně se skrývalo malé překvapení. Dnes? QR kódy a aplikace. A nejde jen o jogurty. U dětských sladkostí je to úplně stejné.

Ne, že by na samotné aplikaci bylo něco špatně. Děti si pohrají, rodiče mají na chvíli klid a marketing funguje. Spíš mě zarazilo něco jiného. Že už snad neexistuje jediná věc, která by mohla být prostě jen tím, čím měla být.

Káva není jen káva, ale součást věrnostního programu. Běh není jen běh, pokud ho nezměří hodinky. Všechno má přidanou hodnotu. Což je za mě skvělý, v případě umění, důležité dlouhodobé kampaně, příběhu, kolekce nebo značky, ale opravdu tu přidanou hodnotu musí mít úplně všechno? Rohlík je prostě rohlík. A i když dokážu ocenit rozdíl mezi obyčejným, vícezrnným nebo říčanským, nepotřebuju k tomu aplikaci. Nepotřebuju sbírat body za pečivo, odemykat exkluzivní obsah ke svačině ani skenovat QR kód, abych si dala oběd.

Aplikace na čištění zubů?

Samozřejmě existují aplikace, které nám skutečně usnadňují každodenní život. Používáme je ke komunikaci, navigaci, hudbě, filmům nebo práci. Bez některých bychom si už fungování možná ani neuměli představit. Pak tu ale existuje druhá kategorie. Aplikace, u kterých si nejsem úplně jistá, jaký problém vlastně řeší. Spíš mě zajímá, kolik nových problémů přinášejí.

Třeba aplikace, která měří, jak dlouho si čistíme zuby.

Nebo aplikace Fake Call, která mi vygeneruje falešný příchozí hovor. Když se potřebuju vymluvit z nepovedeného rande, mám naštěstí kamarády. Jsem si jistá, že mi rádi zavolají a nebudu si kvůli tomu muset vytvářet účet ani nastavovat notifikace. Případně můžu udělat něco ještě odvážnějšího a říct pravdu.

Pak jsou tu aplikace, které analyzují naše vylučovací návyky, sledují kvalitu spánku nebo nám připomínají, kdy se máme napít vody. Nevím, jak ostatní, ale já v tom začínám vidět první náznaky robotické revoluce. Krok za krokem přenecháváme rozhodování technologiím. Nejdřív nám řeknou, kdy pít. Pak kdy spát. A za chvíli možná i kdy si máme zavolat mámě. Dokonce existuje aplikace, která údajně dokáže vyhodnotit, jestli umíme dobře líbat. Jak přesně to funguje, netuším. Jestli po nás vývojáři chtějí, abychom líbali vlastní telefon, nebo se jen bojí, že bez pravidelného tréninku vyjdeme ze cviku, je otázka pro někoho jiného.

Snažíme se jít analogovou cestou a pak si stáhneme 30 aplikací, které dohromady slouží k 5 věcem

Vyžadujeme digitální detox, posloucháme podcasty o mindfulness a sníme o víkendech na chatě nebo v horách, milujeme nostalgii a říkáme, jak dřív bylo všechno lehčí. A pak si stáhneme třicet aplikací, které dohromady slouží asi k pěti věcem. Pračka má vlastní aplikaci. Moje oblíbené potraviny mají aplikaci i věrnostní kartičku. Kávovar má aplikaci. Každá letecká společnost má aplikaci. Vlaky mají aplikaci. Městská doprava má aplikaci. Sdílená kola mají aplikaci. Koloběžky mají aplikaci. Všechno chce můj e-mail, heslo, fotografii, potvrzení o bydlišti, věk i to, jaké jsem znamení v ascendentu, a jediné, po čem toužím já, je ta sleva na tofu.

Proč se do každodenního života a nákupu plete administrativa a zařizování vlastního účtu? Mně nevadí vyplnit své údaje, pokud se rozhodnu letět na dovolenou, ale při běžné cestě pro zmrzlinu se to zdá jako moc extra kroků. Bodíky sbírám jen v jednom supermarketu, věrnostní kartičku mám jen do oblíbené kavárny a rozhodně nepotřebuju backstory k mléku, které ani nepiju ve své vlastní kávě. Stejně ani nebylo farmářské.

Někdy je dobré nechat věci tím, čím jsou, a nepřidávat jim větší hodnotu, než je potřeba. Chleba své místo ve světě má. Aplikace na odstraňování skvrn si sice najde pár nadšenců, ale rozhodně se bez ní obejdeme. Což mě vlastně přivádí k poslední věci. Protože ať nadávám, jak nadávám, část těchto aplikací stejně žije v mém telefonu. Tudíž nadešel čas na to je smazat. Naštěstí je na to aplikace taky.