Proč Hollywood skrývá svoje muzikály?

V mnoha zahraničních médiích se za poslední týdny mluví o „Hollywood secret musicals“. Proč? V Hollywoodu se totiž za poslední roky stalo běžnou praxí u některých filmů nepřiznávat, že jsou to vlastně muzikály, naopak se to v propagaci potlačuje. Málokdo na ně totiž chce chodit a většina pokusů nedopadla v rámci box office příliš silně. Přitom dříve byly pro diváky a divačky kin největšími taháky, viz klasiky The Sound of Music nebo My Fair Lady.

Posledním příkladem může být prequel Wonka, který diváky a divačky tahal na slavný příběh Karlíka a továrny na čokoládu a Timothéeho Chalameta. Ale v trailerech kromě Umpa Lumpy v podání Hugha Granta nezazněla jediná písnička. Film je přitom kompletní muzikál vycházející z verze ze 70. let, která také byla muzikálová. Studio Warner Bros. se k tomuto dokonce veřejně přiznalo s tím, že na testovacích promítáních diváci a divačky většinou nesnáší muzikály, a tak je musí „ošálit“, aby je na film dostali.

A podobně vypadal i marketing remaku Mean Girls a The Color Purple. Na ty se objevily reakce, jestli je třeba předělávat 2000s komediální klasiku a historický epos od Spielberga. Ale tyhle reakce vznikly primárně tím, že lidi nevěděli zásadní rozdíl. Nejde o předělání stejného filmu, ale filmovou adaptaci broadwayského muzikálu. Reakcím lidí se ale nedá divit – například v traileru na Mean Girls uvidíš jen plejádu předělaných scén a replik a v podkladu namísto muzikálových písniček hraje Olivia Rodrigo. (Renée Rapp tam zpívá jednu sloku „My name is Regina George.“)

Otázka je, zda tohle filmům naopak neškodí v době, kdy jsou lidi přesyceni předělávkami všeho starého. A diskutabilní je i tvrzení, že lidé odmítají chodit na muzikály. Příkladem může být třeba úspěch La La Landu, disneyovských filmů nebo Hamiltona streamovaného na Disney+. Ale jako správné řešení naučit lidi chodit na muzikály určitě není překvapit je až v momentě, kdy hlavní postava začne zpívat.