Přihlášení se k heyfomo
Přichází konec svobody médií v USA?
Ještě nedávno byla americká média symbolem novinářské nezávislosti a vzorem pro zbytek světa. Dnes čelí politickým tlakům, miliardovým žalobám i finančnímu škrcení. Od rušení pořadů přes zastrašování novinářů a novinářek až po konec veřejnoprávního vysílání. Svoboda tisku v USA dostává největší ránu za poslední léta.
Byla doba, kdy USA ukazovaly prstem na vlády, které bránily novinářům dělat svou práci. Na Turecko, kde za pomluvu končí reportéři ve vězení, nebo na Rusko, kde je cenzura každodenní realitou. Dlouho platily za zlatý standard žurnalistiky a právě ony upozorňovaly na novináře vězněné či umlčované autoritářskými režimy. Jenže za pouhých pár měsíců během Trumpovy administrativy se karty obrátily.
Stephen Colbert už jedná bez rukaviček
V červenci oznámila stanice CBS, že po vypršení Colbertova kontraktu v květnu 2026 ukončí vysílání The Late Show with Stephen Colbert. Oficiálně prý z čistě finančních důvodů. CBS zároveň zdůraznila, že rozhodnutí nesouvisí s problémy mateřské společnosti Paramount Global.
Ta se momentálně snaží o fúzi s filmovým studiem Skydance Media a vedení firmy údajně znepokojuje, že by prezident Donald Trump mohl pokus o spojení zablokovat.
Make Epstein Go Away Again? Trumpovi podporovatelé*ky se k němu kvůli Epsteinovi otáčí zády
Na začátku měsíce se CBS a pořad 60 Minutes dohodly s Trumpem na urovnání sporu za 16 milionů dolarů. Šlo o žalobu kvůli úpravě reportáže o bývalé demokratické kandidátce na prezidentku Kamale Harris. Podle expertů by přitom CBS měla ve sporu u soudu téměř jistou výhru, takže šlo o nečekaný ústupek. Dlouholetý výkonný producent pořadu 60 Minutes navíc letos rezignoval s odůvodněním, že čelil ohrožení své novinářské nezávislosti.
Jen dva dny po oznámení finanční dohody přišla zpráva o zrušení Colbertovy show. Krátce předtím Colbert ve svém pořadu k urovnání poznamenal: „Jsem tím uražen. Nevím, jestli něco, cokoliv, dokáže obnovit mou důvěru v tuto společnost. Ale jen tak tipuju, že 16 milionů by pomohlo.“ A dva dny na to byla show zrušena.
V první epizodě po oznámení konce dal Colbert jasně najevo, že už nehodlá hrát v rukavičkách a přímo Trumpovi vzkázal „go fuck yourself“.
Žaloba jako trest za články, které se Trumpovi nehodí
Trump využívá soudy k trestání médií za publikování článků, které se mu nehodí. Nejnovějším příkladem je žaloba v hodnotě 10 miliard dolarů, podaná k federálnímu soudu v Miami proti Wall Street Journal a jeho vlastníkům včetně Ruperta Murdocha. Důvodem je článek, který popisoval údajně sexuálně laděné přání k narozeninám, jež měl Trump v roce 2003 poslat zesnulému Jeffreymu Epsteinovi.
Trump používá soudy k umlčování svých kritiků a cílí žalobami na největší mediální domy jako CBS a ABC. Ty se místo soudního boje raději dohodly na mimosoudním vyrovnání, stejně jako technologické firmy Meta či X.
Během svého druhého prezidentského mandátu Trump trestal i další zpravodajské organizace, které mu nebyly po chuti, například Voice of America, Associated Press, NPR, PBS nebo Politico.
Republikáni odstřihli veřejnoprávní média od peněz
V srpnu oznámila Corporation for Public Broadcasting (CPB), že v lednu 2026 definitivně končí. Republikánská většina v Kongresu škrtla veškeré federální peníze pro veřejnoprávní vysílání. CPB fungovala od roku 1967 a financovala víc než 1 500 lokálních stanic v rámci PBS a NPR po celých Spojených státech. Největší ránu tím dostanou malé a venkovské stanice, které jsou na těchto penězích závislé a federální dotace tvoří i 40-50 % jejich rozpočtu.
Zrušení CPB znamená, že miliony Američanů přijdou o část nezávislého zpravodajství a vzdělávacích pořadů.
Bez svobodných médií není demokracie
Odpůrci svobody médií se v posledních letech snaží zpochybnit přelomový případ New York Times v. Sullivan z roku 1964. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu po desítky let chránilo novináře a novinářky před zastrašujícími žalobami o pomluvu a stanovilo, že veřejní činitelé musí prokázat „skutečnou zlomyslnost“, tedy že média vědomě zveřejnila nepravdivou informaci nebo jednala s bezohlednou neúctou k pravdě.
Tento precedent dal tisku prostor pro svobodné informování i s vědomím, že se někdy může mýlit, protože bez toho by se novináři a novinářky báli zveřejnit nepohodlná zjištění. Oslabení nebo zrušení tohoto rozsudku by znamenalo zásadní zlom v americké svobodě tisku a otevřelo by dveře politikům k tomu, aby kritické hlasy umlčovali prostřednictvím soudů.
Ochotu přehodnotit precedent vyjádřil například konzervativní soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomas, což je pro novinářskou obec varovný signál.
A právě proto je obrana tohoto principu zásadní. Demokracie stojí na svobodě tisku, protože jen díky ní může veřejnost od politiků vyžadovat odpovědnost a kontrolovat jejich moc. Svoboda tisku není samozřejmostí, ale základním kamenem demokratického systému, a její oslabení je krokem k autoritářství.
Zdroje: cnn.com, nytimes.com, vox.com, guardian.com, washingtonpost.com, npr.org, nytimes.com
