Poslední kolekce Baleciaga od Demny nebo živé šaty od Iris Van Herpen. Co bychom si měli odnést z Haute Coture Paris Fashion Week?

Loučíme se s Demnou!

Po deseti letech se Balenciaga loučí se svým kreativním ředitelem – Demnou. Ten se na pařížském couture týdnu představil s poslední kolekcí pro tento módní dům, než se přesune do vedení značky Gucci. Na jeho místo v Balenciaze nastupuje Pierpaolo Piccioli, který nedávno opustil Valentino.

Shrnout celé Demnovo působení u Balenciagy by zabralo hodiny. Jisté ale je, že se nesmazatelně zapsal do historie značky. Jeho kolekce byly vždy výbušné – plné emocí, kontroverzí, silných statementů i virálních momentů. Vyvolávaly debaty, polarizovaly veřejnost a zároveň přepisovaly pravidla high fashion. Jeho poslední přehlídka ale působila překvapivě klidně a střídmě. Přesto však nabídla řadu ikonických referencí – například šaty, které měla na sobě Kim Kardashian, byly poctou Elizabeth Taylor.

Defilé doprovázela píseň No Ordinary Love od Sade, kterou Demna v rozhovoru pro WWD označil za svou životní skladbu – poslouchá ji prý od svých deseti let.

Maison Margiela

Zatímco se s Balenciagou loučíme, u Maison Margiela se naopak otevírá nová kapitola. V roli teprve třetího kreativního ředitele v historii značky debutoval Glenn Martens – a jeho první haute couture kolekce byla doslova vizuálním manifestem.

Od futuristických plastových looků přes metalické látky připomínající mimozemské siluety, až po bundy s patinou olejových skvrn, které vypadaly jako stvořené z recyklovaných materiálů – Martens předvedl, že couture může být současná, surová a zároveň hluboce estetická.

Každý model měl zakrytý obličej, čímž designér navázal na odkaz samotného Martina Margiely, který anonymitu modelek využíval k tomu, aby se pozornost soustředila výhradně na oděv. V tomto případě to ale byl i způsob, jak vzdát hold Johnu Gallianovi, který v Maison Margiela vytvořil jeden z nejikoničtějších couture momentů poslední dekády.

Podle oficiálních show notes byly mnohé z použitých kousků upcyklované, vintage nebo vytvořené z recyklovaných materiálů. Martens tím jasně ukazuje, že i haute couture má v roce 2025 odpovědnost – jak k planetě, tak k vlastnímu dědictví.

Dekonstrukce, vrstvení a hra s proporcemi jsou pro Martense typické už z jeho práce pro značku Y/Project, kde posouvá hranice nositelnosti i estetiky. Právě tato schopnost vidět krásu v nedokonalosti a přetvářet známé siluety do nových forem z něj dělá ideálního nástupce Galliana – s respektem k minulosti, ale s vizí pro budoucnost.

Iris Van Herpen

Couture kolekce od Iris van Herpen letos nastavila zcela novou laťku – a to nejen esteticky, ale i technologicky a filozoficky. Look, který přehlídku otevíral, nebyl jen šaty, ale živoucí organismus. Iris do něj totiž zakomponovala bioluminiscenční řasy – přesněji Pyrocystis fusiformis – které ve tmě světélkují a reagují na pohyb. Tyto mikroorganismy potřebují osm hodin světla a osm hodin klidu, a zároveň specifické prostředí: chladné, tiché a nerušené.

V okamžiku, kdy jsou v ideálních podmínkách, světélkují při pohybu – a právě to se stalo během show. Šaty se doslova rozzářily v reakci na krok modelky, čímž vznikl magický moment, který byl spíše performance než běžný catwalk. Tento look samozřejmě není určen k běžnému nošení, ale jako umělecký objekt – do galerie nebo muzea. Iris sama přiznává, že životnost řas není předvídatelná, takže jde i o formu experimentu.

Zbytek kolekce sice neobsahoval další živé materiály, přesto zůstal věrný vizuálnímu jazyku značky: organické tvary, mimozemská elegance, pohyb, který připomíná hlubiny oceánu. Použité látky byly stejně inovativní – ultralehký japonský textil, nebo tzv. brewed protein, materiál vytvořený pomocí fermentačního procesu z přírodních proteinů, který je biologicky rozložitelný a udržitelný.

Celý zážitek byl multisenzorický – prostor byl během show provoněn speciální vůní, kterou exkluzivně pro přehlídku vytvořil parfumér Francis Kurkdjian. Jeho kompozice byla rozprašována do prostoru a dodávala celé události éterickou atmosféru.

Robert Wun

Last but not least – kolekce Roberta Wuna. Ten často čerpá inspiraci z filmového světa, tentokrát se však rozhodl jít více do reality a vytvořil něco mnohem doslovnějšího. Jeho hlavním motivem se stalo Met Gala, konkrétně chaos a zmatek v zákulisí příprav. Kolekce ale zasahuje mnohem hlouběji – je o identitě a o tom, jak skrze oblečení a účes dáváme najevo, kým chceme být a jak chceme být vnímáni.

„Chtěl jsem vytvořit příběh, téměř jako film o tom, co znamená proměnit se v někoho, kým toužíme být,“ řekl návrhář v zákulisí přehlídky.

Celá show tak připomínala formát get ready with me, kdy jednotlivé modely symbolizovaly různé fáze příprav na velký den. Například první look velmi doslovně zobrazoval moment probuzení po večírku – bílá saténová peřina se proměnila v šaty, zdobené rudými krystaly evokujícími krvavé otisky rukou. Síťovaný závoj pak imitoval krev stékající z úst modelky.

Wun si pohrával s trompe-l’oeil efekty – klasické tvary jako límce, kravaty a saka přetvářel do monumentálních rozměrů, posouval je mimo očekávané proporce, aplikoval je na korzety nebo je přetvářel ve funkční kabelky ve tvaru sak zavěšených na ramínku.

Jedním z dalších wow momentů byly falešné končetiny – některé fungovaly jako držáky na sukně nebo závoje, jiné vytvářely alternativní siluety připomínající bolerka či abstraktní gesta. V některých případech bylo téměř nemožné rozeznat, co jsou skutečné ruce modelek a co pečlivě vytvořené rekvizity.

Rozhodně ale nešlo o všechny přehlídky, které během haute couture týdne proběhly. Módní svět nabídl mnohem širší škálu zážitků a vizí, mezi kterými by určitě neměly uniknout ani kolekce od Chanelu, Stéphana Rollanda, Thom Browna, Jean Paula Gaultiera (tentokrát ve spolupráci se návrhářem Nicolasem Di Felicem), Fendi nebo Elie Saab.

Tento článek byl výběrem těch nejvýraznějších a nejvíce signifikantních momentů, které podle mě posunuly hranice módy, kreativity a výrazu zase o krok dál.