Přihlášení se k heyfomo
„Pokud nejsi běloch, nosíš u sebe pořád doklady.“ Popisujeme situaci v Minneapolis očima místních
Dva mrtví během jednoho měsíce kvůli zásahům federálních agentů ICE v Minneapolis, lidé, kteří nosí pas stále u sebe, rodiče, kteří se bojí poslat děti do školy, a sousedé, kteří už neotevírají dveře cizím. Minneapolis dnes nežije jen s titulky o ICE, ale strachem, nejistotou a velkým odporem mezi obyvateli. Přinášíme pohled lidí, kteří v Minneapolis žijí a zažívají vše na vlastní kůži.
Minneapolis čelí další tragédii. Během jediného měsíce zde při zásazích federálních imigračních složek (ICE - Immigration and Customs Enforcement) zemřeli dva američtí občané.
Nejnovější případ se stal minulý víkend, kdy byl při střetu s federálními agenty zastřelen Alex Pretti. Jeho smrt znovu rozdmýchala veřejné pobouření nad postupy imigračních agentů ve státě Minnesota a sjednotila politiky i obyvatele v požadavku na plnohodnotné vyšetření celé operace.
Napětí v oblasti Twin Cities přitom panovalo už týdny. Na začátku ledna během zásahu agenti ICE zastřelili Renee Nicole Good, 37letou americkou občanku. Její smrt vyvolala rozsáhlé protesty, které ještě zesílily poté, co zemřel další člověk… jen pár kilometrů od stejného místa, v centru Minneapolis.
„Kolik dalších obyvatel, kolik dalších Američanů musí zemřít nebo být těžce raněno, aby tato operace skončila?“
Zatímco federální úřady tvrdí, že agenti jednali v sebeobraně, svědecké výpovědi a videozáznamy obě oficiální verze zpochybňují. A nejde přitom jen o Minneapolis, v roce 2026 už bylo ve Spojených státech zaznamenáno nejméně osm úmrtí v souvislosti s činností ICE. Minneapolis se ale stalo místem, kde jsou dopady federálních zásahů v posledních týdnech nejviditelnější.
Jak situace vypadá mimo titulky médií? Přinášíme rozhovor s manželským párem, který v Minneapolis žije od narození a atmosféru města pociťují na vlastní kůži.
Minneapolis dnes
„Město je na hraně,“ popisují manželé atmosféru posledních týdnů. Podle nich má většina lidí v Minneapolis pocit, že přítomnost agentů ICE ve městě není vítaná — a že už dávno nejde jen o politiku, ale o zásah do běžného života.
Napětí je podle nich cítit všude. V obchodech, v ulicích, mezi sousedy. Lidé jsou opatrnější, víc sledují okolí a řeší věci, které ještě nedávno nebyly součástí každodenní reality. „Je to takový pocit, že se něco děje, i když to zrovna nevidíš,“ popisují.
Doklady dnes nejsou žádná jistota. To, že je máš u sebe, neznamená, že tě nezastaví nebo nezadrží.
Pasy na nákup jako nutnost
To, co se podle nich změnilo nejrychleji, je chování lidí v úplně obyčejných situacích. Nejen imigranti, ale i američtí občané dnes podle nich běžně nosí u sebe pas nebo jiné oficiální doklady.
„Pokud nejsi bílý, nosíš doklady pořád,“ říkají. Strach z toho, že by mohl být někdo zadržen jen na základě vzhledu, se podle nich stal běžnou součástí reality. Zmiňují i případy, kdy byli zadrženi lidé, kteří jsou občany USA.
„Doklady dnes nejsou žádná jistota,“ dodávají. „To, že je máš u sebe, neznamená, že tě nezastaví nebo nezadrží.“
Školy zpátky online, jako za covidu
Situace se podle nich výrazně dotkla i škol. Po zprávách o přítomnosti agentů ICE v okolí školních budov se rodiče začali bát posílat děti do vyučování. Některé školní obvody v Minneapolis a St. Paulu proto dočasně přešly na online výuku.
„Je to strašně podobné tomu, co jsme zažili za covidu,“ popisují. Děti zůstávají doma, výuka probíhá přes obrazovky a rodiče řeší, jestli je vůbec bezpečné jít ven.
Stejná nejistota se podle nich šíří i mezi studenty a studentkami univerzit. Začátek semestru tak pro mnoho z nich neznamenal návrat do lavic, ale otázku, jestli je bezpečné jít na kampus.
„Zátahy na středních školách a univerzitách jsou dnes bohužel běžnou realitou...“
Dům od domu
Jedním z nejznepokojivějších momentů jsou podle nich zásahy přímo v obytných čtvrtích. Podle toho, co slyší od lidí kolem sebe, agenti ICE obcházejí domy a klepou na dveře v sousedstvích, kde žijí komunity migrantů.
„Dnes se lidé bojí otevřít komukoliv, kdo zaklepe,“ říkají. „Nevíš, kdo stojí za dveřmi a s jakým úmyslem.“
Právě to podle nich zesiluje pocit nejistoty. Lidé nevědí, kdo stojí za dveřmi a jestli je bezpečné je vůbec otevřít.
V posledních dnech jsou i případy, kdy agenti vlezli do domů, bez jakéhokoliv povolení....
Státní pracovníci v autech bez značek
Pozornost podle nich budí i samotná vozidla, ve kterých se agenti pohybují. Často jde o tmavá SUV s tónovanými skly, někdy bez jasné identifikace a v některých případech prý i bez registračních značek.
„Lidi se ptají, jak je to vůbec možné,“ říkají. „Jsou to státní pracovníci, federální agenti a přesto jezdí v autech, která by pro běžného člověka byla okamžitě považována za nelegální.“
Tenhle rozpor podle nich výrazně přispívá k pocitu chaosu a nedůvěry. Pokud jsou pravidla přísně vymáhána vůči civilistům, ale zároveň se zdá, že pro státní složky neplatí stejná pravidla, vyvolává to otázky, kde jsou hranice a kdo je vlastně kontroluje.
„Působí to spíš jako něco z filmu než jako oficiální zásah státu,“ dodávají.
Lidé si pomáhají, nakupují jídlo pro sousedy, organizují již zmíněné sbírky a snaží se nahradit systém, který v jejich očích selhává.
Ticho v ulicích
Výsledkem je město, kde část obyvatel prakticky zmizela z veřejného prostoru. Nechodí do práce, do obchodu ani na úřady. Ne proto, že by nechtěli, ale protože se bojí.
„Znám lidi, kteří už týdny neopustili byt,“ říkají. Strach má přímý dopad na jejich živobytí. Nemohou pracovat, platit nájem ani řešit běžné věci.
Právě proto vznikají sbírky, komunitní fondy a dobrovolnické rozvozy. Místní podniky vybraly desítky tisíc dolarů, aby pomohly rodinám, které se ze dne na den ocitly bez příjmu. Města zároveň přijímají dočasná opatření, která mají zabránit vystěhovávání lidí, kteří se kvůli situaci nedostanou do práce.
Tam, kde podle nich chybí pocit bezpečí, se zároveň objevuje silná solidarita. Lidé si pomáhají, nakupují jídlo pro sousedy, organizují již zmíněné sbírky a snaží se nahradit systém, který v jejich očích selhává.
Protesty i každodenní odpor
Vedle každodenní pomoci sousedům probíhají v Minneapolis i otevřené protesty proti zásahům agentů ICE. Podle manželů, se kterými jsme mluvili, mají demonstrace různé podoby od malých komunitních shromáždění až po masové akce, kterých se účastní tisíce lidí. Některých se účastnili i lidé z různých částí USA, kteří přijeli vyjádřit podporu místním komunitám.
„Lidé chtějí být vidět, ne jen pomáhat svým sousedům, ale taky říct nahlas, že tohle není normální,“ popisují. Demonstrace často zahrnují chvějící se megafony, skandování hesel jako například ICE OUT!, troubení aut a transparenty, které volají po ukončení federálních zásahů.
Odpor ale nemá jen podobu demonstrací. Někteří lidé se snaží agentům ICE znepříjemnit pobyt jinými způsoby, například hlukem u hotelů, kde bydlí, nebo veřejným sledováním jejich pohybu. „Obyčejní lidé s mobily, dokumentují, co se skutečně děje a vše zveřejňují pro ostatní.“
Podle manželů se lidé snaží být co nejlépe informovaní. Sledují pohyb agentů ICE, sdílejí informace o tom, kde se objevují, a varují ostatní. Vznikly mapy a online platformy, které se v téměř reálném čase snaží ukazovat, kde se federální jednotky pohybují a kde zasahují. Pro obyvatele fungují jako praktický orientační nástroj, aby věděli, kterým místům se raději vyhnout. „Nejde o konfrontaci,“ zdůrazňují. „Jde o to vědět, kde se zrovna pohybuješ.“ Jednou z takových platforem je iceout.org, kde lze vidět místa, kde se agenti pohybují a zasahují.
Dvě reality v jednom městě
Situaci podle nich komplikuje i rozdělení pravomocí. Zatímco městská a státní policie se zodpovídá Minnesotě, agenti ICE se řídí přímo federální vládou.
„Najednou tu máš několik složek vedle sebe, každou s jinými pravidly,“ popisují. Právě to podle nich zesiluje pocit, že město funguje ve dvou paralelních realitách.
Realita mimo headlines
Mnoho z těchto věcí se podle nich do běžných zpráv vůbec nedostává. Nejde jen o samotné zásahy, ale o jejich dopad na každodenní život... pasy v kapsách, zavřené školy, tiché ulice a strach otevřít dveře.
„Tohle se nedá pochopit z jednoho titulku,“ říkají. „Tohle je realita tady.“
Podle manželů navíc nic nenasvědčuje tomu, že by situace měla v nejbližší době skončit. Naopak. V jejich okolí se mluví o tom, že federální složky aktivně nabírají nové agenty ICE. Novým rekrutům jsou podle nich nabízeny vysoké náborové bonusy a finanční odměny, což v lidech vyvolává další obavy... nejen z rozšiřování operací, ale i z toho, jak rychle a jak kvalitně jsou tito lidé připravováni na práci v terénu.
Zároveň upozorňují, že Minneapolis není výjimka. Podobné zásahy se odehrávají i v dalších částech USA, zejména ve velkých městech a státech. Zajímavě je podle nich, že to jsou momentálně hlavně státy, které jsou dlouhodobě vnímané jako demokratické. Právě tam jsou podle nich zásahy nejviditelnější a nejintenzivnější.
„Podle nás to není náhoda,“ dodávají. „Máme pocit, že se z těchto míst dělají příklady.“
Ať už se situace v následujících týdnech nebo měsících vyvine jakkoli, jedno je podle nich jisté: Minneapolis si tohle období zapamatuje. Nejen jako sérii zásahů nebo protestů, ale jako moment, kdy se strach stal součástí běžného dne a kdy si lidé poprvé začali klást otázku, jak bezpečně se vlastně cítí ve vlastním městě.