V The Yogurt Shop Murders byl pachatel odhalen díky DNA po 34 letech

trigger warning: fyzické a sexuální násilí

Poslední směna v životě

Když se 6. prosince 1991 Barbara Harbison rozloučila se svými dcerami Jennifer a Sarah, netušila, že to bude naposledy, kdy je uvidí na živu.

Jennifer Harbison (17) a Eliza Thomas (17) se toho večera vydaly jen na další obyčejnou směnu do prodejny mraženého jogurtu. A Sarah Harbison (15) se svou kamarádkou Amy Ayers (13), které si na ten večer naplánovaly přespávačku u Harbisonových, jim přišly pomoct se zavíráním podniku, výměnou za odvoz domů.

Jen o několik hodin později byl z prodejny mraženého jogurtu I Can't Believe It's Yogurt! spatřen kouř. Na místo dorazilo více než 50 hasičů, a to co tam našli, rozhodně nebyl pohled pro citlivé povahy. Bezvládná těla 4 teenagerek ležela na zemi, jako by je tam někdo pohodil.

Dívky byly svázány jejich vlastním spodním prádlem, střeleny do hlavy a dvě mladší z nich byly sexuálně zneužity. Pachatel poté založil požár, aby zahladil důležité stopy. Hasiči dorazili rychle, ale právě to, co mělo zachraňovat, začalo nevědomky ničit. Voda, kouř, shon, desítky lidí mezi sutinami. Místo činu bylo jen během několika minut kontaminováno v nezvratné míře. Když se nad ránem rozednívalo, vyšetřování si už neslo zátěž, která ho později bude brzdit roky.

Kdo to mohl být?

To byla otázka, kterou si pokládali všichni. Do té doby byl Austin, hlavní město Texasu, považován za klidné univerzitní město. Ale po této události se vše změnilo. Na policii byl vyvíjen tlak, aby tuto brutální vraždu co nejdříve objasnila.

Nejprve vyslechli svědky. A hned vícero z nich se zmínilo o muži či mužích, kteří se zde pohybovali ke konci směny a působili podezřele. Ačkoliv to byly pro vyšetřování podstatné informace, detektivové neměli způsob, jak ověřit identitu těchto mužů.

V prvních týdnech si policie myslela, že se jednalo pouze o nevydařenou loupež. Následně upnula pozornost k partě náctiletých chlapců. Ti museli podstoupit velké kolo několikahodinových výslechu z nichž byla získána přiznání plná detailů a informací, které neseděly na fyzické stopy a často se i vzájemně vyvracely.

Dva z mužů byli dokonce odsouzeni — aby se po letech rozsudky zrušily pro porušení práva na konfrontaci svědků a další procesní chyby. V roce 2009 obvinění padla úplně.

Vznikla napjatá atmosféra, v níž rodiny obětí nedostaly odpovědi a komunita postupně ztrácela důvěru v kriminalisty a v to, že se odpovědi vůbec někdy dočká.

Změnu přinesla až věda

Od začátku 90 let se forenzní vědy proměnily o 180 stupnů. Zajištěné důkazy DNA z těla Amy, které dřív dokázaly na základě mužské rodové linie pouze vylučovat, dnes, díky novým technologiím, dokázaly i pojmenovat. Paralelně se také znovu testovala balistika.

15. září 2025 byl profil nalezený na těle Amy, vyčten, jako plnohodnotný. Vyvstalo tak jedno jméno: Robert Eugen Brasher. Muž s násilnou minulostí, který byl jen krátce po vraždách dívek zadržen se zbraní stejné ráže, jaká byla použita v Austinu. A který pravděpodobně tou stejnou zbraní spáchal sebevraždu o několik let později.

A co dál?

Pro austinskou komunitu se jedná o hořkosladké vítězství. Konečně vědí, kdo to udělal, ale současně nemají žádnou výpověď a pachatel nikdy nepředstoupí před soud a nebude muset čelit svým činům.

Přestože už známe jméno, forenzní tým stále pátrá. Kriminalisté mapují Brasherův pohyb a hledají, jestli tam toho večera nebyl ještě někdo jiný.

Yogurt shop murders tak zůstávají připomínkou toho, jak drahé je kontaminované místo činu a jak skvělé jsou nové technologie. Ačkoliv to rodinám nevrátí dcery, město může po dlouhé době dýchat o něco lehčeji.