Padne po 50 letech teokratický režim v Íránu?

Lidé po celém Íránu na konci prosince vyšli do ulic na protest proti neúnosné ekonomické situaci. Nešlo přitom jen o nespokojenost chudších vrstev, ale o frustraci, která se rozšířila napříč celou íránskou společností. Míra inflace dnes v Íránu přesahuje 40 procent a u potravin se pohybuje až kolem 70 procent.

Na situaci má také podíl dlouhodobě zakořeněná korupce, mezinárodní sankce a vysoká nezaměstnanost. K ekonomickým problémům se navíc přidávají i výpadky dodávek elektřiny a zavádění přídělového systému vody.

Během několika dnů protesty výrazně nabraly na rozsahu a proměnily se v masové hnutí, jehož tématem už nejsou jen ekonomické problémy, ale stále silnější odpor proti íránskému teokratickému režimu, který reaguje stále tvrdšími zásahy. Podle dostupných údajů si potlačování protestů vyžádalo už více než 500 obětí.

Přesto protesty nepolevují, a to i navzdory rozsáhlým internetovým výpadkům a omezením telefonní komunikace, které režim v zemi zavádí ve snaze demonstrace potlačit a omezit jejich organizaci.

Režim káže vodu, ale pije víno

Republika samu sebe prezentuje jako teokracii, která vládne z morálního piedestalu. Právě v tom se ale podle mnoha Íránek a Íránců skrývá největší pokrytectví režimu. Velitelé Revolučních gard, elitní vojensko-politické složky známé jako IRGC (Islámské revoluční gardy), dohlížejí na brutální vynucování zahalování žen, zatímco jejich vlastní dcery a partnerky jsou v zahraničí opakovaně spatřovány bez hidžábu.

Zároveň jsou příslušníci režimu také dlouhodobě spojováni s korupcí a s rozsáhlými ekonomickými aktivitami, které jim zajišťují privilegia, zatímco velká část obyvatel čelí zhoršující se životní úrovni. Právě tento kontrast mezi bohatstvím elit a jejich morálním dvojím metrem na jedné straně a každodenní realitou běžných Íránců na straně druhé dnes zaplňuje íránské ulice.

Vrátí se monarchie?

Mnoho protestujících se začalo přiklánět k bývalému korunnímu princi Rezovi Pahlavímu, synu posledního íránského šáha Muhammada Rezy Pahlavího, jehož monarchie byla svržena islámskou revolucí v roce 1979.

Reza Pahlaví se ze svého amerického exilu v posledních týdnech prohlásil za přechodného vůdce Íránu a v ulicích několika měst se objevují hesla vyzývající k jeho návratu.

Íránský režim zůstal sám, bez spojenců

Íránský režim se dnes ocitá v nezvykle izolované pozici a zůstává bez skutečně silných spojenců. Syrský prezident Bašár Asad už není u moci, což znamená konec jedné z mála stabilních regionálních opor. Venezuelský prezident Nicolás Maduro byl zajat americkými silami.

Čína sice zůstává hlavním odběratelem íránské ropy, na kterou směřuje většina exportu země, její role je ale spíše ryze pragmatická než skutečně spojenecká. Rusko, které Írán dlouhodobě vnímal jako protiváhu západního vlivu, je dnes pohlceno válkou na Ukrajině a čelí vlastním ekonomickým i politickým tlakům, které omezují jeho schopnost poskytovat Teheránu výraznější podporu.

Spojené státy v posledních měsících podnikly přímé vojenské údery na íránská jaderná zařízení a Washington otevřeně varoval, že je připraven reagovat na brutální potlačování demonstrací.

Tím, že Írán zůstává bez skutečných spojenců a v době zhoršující se ekonomické situace nedokáže své obyvatele ochránit ani před vnějšími hrozbami, ani jim zajistit základní životní jistoty, si režim postupně znepřátelil a zároveň sjednotil velkou část společnosti. Ta se možná po téměř padesáti letech konečně dočká změny, o niž se opakovaně pokoušela nebo se k ní výrazně přiblíží.