

Olympiáda není jen o nejrychlejších časech, nejvyšších skocích a dokonalých výkonech, je také o odhodlání, návratech, lásce, odvaze a momentech, které přesahují samotný sport a právě tyhle speciální příběhy dávají hrám lidský rozměr a často zůstanou v paměti déle než samotné medaile. Já jsem pro tebe vybrala ty, které podle mě dělají letošní ZOH výjimečné.
Olympijská historie se někdy píše na druhý pokus. Rok 2025 totiž přinese nečekaný návrat 41leté legendy Lindsey Vonn, která už jednou svou kariéru ukončila, a to v roce 2019 po několika velmi vážných zraněních. Od posledního startu až po návrat do Světového poháru si dala zhruba šestiletou pauzu, během níž se věnovala rehabilitaci, médiím i mentálnímu restartu.
Její návrat ale dostal další tvrdou ránu. Při posledním závodě Světového poháru ve Švýcarsku, týden před ZOH, si vážně poranila koleno (přetržení předního zkříženého vazu a poškození menisku). I přes všechny pochybnosti o jejím startu fanouškům a fanynkám přes sociální sítě vzkázala: „Můj olympijský sen ještě neskončil.“
Navzdory těmto problémům již absolvovala i poslední oficiální trénink na olympijský sjezd a jasně potvrdila, že do závodu nastoupí a pokusí se posunout hranice možného. Pokud by se letos dostala na stupně vítězů, stala by se nejstarší alpskou lyžařkou s olympijskou medailí.
Jedním z nejsilnějších momentů letošních her bude účast alpské filipínské lyžařky Tallulah Proulx, která se v pouhých 17 letech stala první ženou z Filipín a zároveň nejmladší sportovkyní z jihovýchodní Asie, která se kdy kvalifikovala na ZOH.
Její příběh dokonale vystihuje, proč hry nejsou jen o tradičních velmocích a zavedených jménech, ale je také o bourání geografických i mentálních hranic a o tom, že i země bez lyžařské tradice mohou vychovat sportovce a sportovkyně, kteří se postaví na start vedle světové elity. Přesně takové momenty dělají z olympijských her globální událost a z Tallulah Proulx jednu z nejzajímavějších tváří našeho olympijského hot listu.
Další příběh, který si říká o pozornost, je příběh belgické skeletonistky Kim Meylemans a brazilské skeletonistky Nicole Silveiry, které jsou důkazem, že i v jednom z nejtvrdších zimních sportů může mít romantika své místo.
Seznámily se v roce 2019, vztah zveřejnily o dva roky později, jejich zásnubní příběh loni doslova obletěl svět a letos už budou v Itálii závodit jako manželky. V ženském skeletonu se postaví proti sobě a o stejnou medaili budou soupeřit jen něco málo přes rok poté, co si oficiálně řekly ano.
A bude to speciální rok, protože ani Brazílie, ani Belgie totiž nikdy nezískaly olympijskou medaili ve skeletonu a tyto atletky obě mají reálnou šanci to změnit!
Další speciální příběh, který se letos může na ZOH zapsat do historie, je příběh brazilského alpského lyžaře Lucase Pinheiro Braathena, který se narodil v Norsku, vyrůstal v jedné z nejsilnějších lyžařských zemí světa, ale rozhodl se reprezentovat Brazílii, odkud pochází jeho matka. Tím otevřel úplně novou kapitolu nejen své kariéry, ale i dějin zimních sportů v Jižní Americe. Žádná jihoamerická země totiž nikdy nezískala olympijskou medaili v alpském lyžování a pětadvacetiletý technický specialista má reálnou šanci to letos změnit.
Jeho forma přišla v ideální čas. Jen pár týdnů před hrami totiž vybojoval 2. místo ve Světovém poháru v Schladmingu, Wengenu, Adelbodenu a v Alta Badii a do historie se zapsal v listopadu loňského roku, kdy získal své první vítězství ve Světovém poháru ve finském Levi.
V disciplínách slalom a obří slalom je tak právem považován za jednoho z nejžhavějších medailových kandidátů celé olympiády a pokud uspěje, půjde o historický průlom daleko za hranice samotného sportu.
Jestli si na někoho musíš letos během ZOH dát pozor, tak je to americká snowboardistka Chloe Kim, která se do olympijské historie zapsala už v 17 letech, kdy v Pchjongčchangu 2018 vyhrála halfpipe (sněhová rampa ve tvaru U, kde se a skáčou triky) a o čtyři roky později v Pekingu 2022 dokázala jako první žena v této disciplíně zlato obhájit.
Dnes je jí 25 let a v Itálii může útočit na třetí olympijské zlato v řadě, což je něco, co žádná žena v halfpipe nikdy nedokázala, no a pokud uspěje, zařadí se po bok legendárního Shauna Whitea. Její návrat má navíc osobní rozměr: po Pekingu zvažovala konec kariéry, ale místo toho znovu našla sílu a radost, a právě s ní chce na olympiádě znovu zářit.
Co myslíš, povede se jí to?
Příběh, který jsi možná nečekal*a a rozhodně tě překvapí, tentokrát přináší Jamajka a to hned v trojitém vydání. Alpské lyžování totiž na ZOH ozdobí příběh brooklynských trojčat Riversových, v jehož centru stojí Henri Rivers IV. Společně se sestrami Henniyah a Helainou vyrostli v New Yorku, ale díky karibským kořenům své maminky vždy snili o tom, že jednou budou reprezentovat na zimních hrách Jamajku, zemi, kde sníh rozhodně není každodenní realitou.
Sen se nakonec splní jen částečně, ale o to silněji. Zatímco sestry těsně neprošly kvalifikací, Henri si místo na hry vybojoval a stane se vůbec jedním z mála jamajských alpských lyžařů v historii. A i když trojčata letos nebudou závodit spolu, jejich společný cíl zůstává jasný: návrat v plné sestavě na další zimní olympiádě v roce 2030.
Další příběh patří nejen italským, ale rovnou milánským miláčkům: krasobruslařům Charlene Guignard a Marcovi Fabbrimu. Pro tuto taneční dvojici, která žije i trénuje přímo v Miláně, budou Zimní olympijské hry vyvrcholením jejich patnáctileté společné cesty na ledě i mimo něj a velmi pravděpodobně jejich posledním olympijským tancem.
Čtvrtá olympiáda, domácí publikum a kariéra plná úspěchů. Guignard s Fabbrim jsou trojnásobní mistři Evropy (2023, 2024, 2025), dlouhodobě patří k nejstabilnějším párům světového ice dance a na posledním mistrovství Evropy navíc vybojovali stříbrné medaile. Olympijská medaile jim zatím vždy o kousek unikala, ale tentokrát budou před domácím publikem a v životní formě. Takže keep an eye on them!
Historii ženského hokeje na olympiádě letos přepisuje Laila Edwards. Rodačka z Cleveland Heights se na hrách stala první černošskou hokejistkou, která kdy nastoupila za ženský olympijský tým USA. Historický moment navíc podtrhla hned na ledě, při vítězství 5:1 nad Českem si připsala svůj první olympijský bod.
Edwards se tak zařadila do úzké skupiny sportovců*kyň, kteří pomohli bořit bariéry na olympijské scéně a přestože už dříve působily v americkém systému talentované hráčky jako její starší sestra Chayla Edwards, žádná z nich se do seniorského ženského národního týmu na vrcholnou mezinárodní akci nedostala. Její olympijský debut tak není jen sportovním úspěchem, ale i silným symbolem změny a inspirací pro mladé hokejistky, které teprve sní o tom, že jednou obléknou reprezentační dres.
Přál*a by sis Heated Rivalry v reálném životě? Tak tady to máš, tentokrát v ženské verzi: zasnoubené hokejistky Anna Kjellbin a Ronja Savolainen se totiž na hrách v Itálii představí každá v dresu jiného národního týmu – Švédska a Finska.
Jejich příběh začal ve švédské ženské lize, kde spolu hrály, než se jejich kariéry rozdělily. Dnes působí v zámořské PWHL, kde Kjellbin obléká dres Toronto Sceptres a Savolainen hraje za Ottawa Charge. Po pěti letech vztahu oznámily v roce 2024 zásnuby, ale láska je rozhodně nezměnila v méně tvrdé soupeřky, na ledě zůstávají nekompromisní, zvlášť když jde o tradiční severskou rivalitu.
Pro Kjellbin půjde o její první olympijské hry, zatímco Savolainen už má zkušenost i bronz z roku 2022. I když se jejich týmy nemusí potkat v základní skupině turnaje, v bojích o medaile může dojít na přímý střet, který by patřil k nejsledovanějším momentům celého turnaje.