Café Tvaroh má nové podzimní menu, které vás zahřeje jak u srdce, tak na jazyku. A my jsme ho samozřejmě museli ochutnat jako první! A co jsme si dali? Comfort jídla, která běžně znáte z domova, ale s malým upgradem. No a protože nás zajímalo, co stojí za příběhem tohoto menu, zeptali jsme se přímo šéfkuchaře Nica Kusovského na pár zajímavých otázek. Tak se pojďme podívat, co nám k novému podzimnímu menu prozradil.
Není žádnou novinkou, že menu v Café Tvaroh se nesnaží honit za trendy a stejně tak je tomu i u tohohle podzimního menu, které vznikalo úplně přirozeně, z chutí a surovin, které k tomuhle chladnějšímu období prostě patří. Dýně, sladká paprika, jablka, hroznové víno a hřejivé koření tvoří základ, který tě zahřeje ještě dřív, než se pustíš do prvního sousta. Celé menu stojí na dvou hodnotách: poctivosti a lokálnosti. A právě díky nim působí tak mile známě.
Nabízí totiž jídla, která většina z nás zná z domova, akorát v promyšlenější, jemnější a „vylepšené“ podobě. Nic přehnaného, nic komplikovaného. Jen dobré jídlo, které ti připomene, jak příjemný může být podzim, když zpomalíš a dáš si něco, co dává smysl. I proto je Café Tvaroh místem, kam se lidé rádi vrací. Je v něm takový domácí klid, který zůstane i ve chvíli, kdy odcházíš.
No a tady jsou odpovědi šéfkuchaře Nica:
Asi největší plot twist je naše sweet chilli omáčka k tureckým vejcím. Není to kombinace, kterou by člověk automaticky čekal. Sweet chilli máme většinou spojené s asijskou kuchyní, ne se snídaňovým jídlem na tento způsob, ale dohromady to funguje skvěle. Omáčka má příjemnou sladko-pálivou linku, která celé jídlo rozsvítí a dá mu úplně nový směr.
Určitě hash brown s pěnou z pečené mrkve, nakládanými liškami a salátkem z petržele a hroznového vína. Není to jídlo, které si hosté vyberou jako první, protože si ho tolik nespojují se snídaní či brunchem. Ale jakmile ho ochutnají, úplně je ohromí. Dostáváme na něj skvělé recenze i osobní zpětnou vazbu.
Pohodlí. Takový ten tichý, uklidňující „jo, tohle jsem dnes přesně potřeboval“ pocit.
Největší výzvou byla rumová zmrzlina, kterou podáváme k french toastu s jablky v karamelu. Nebylo jednoduché najít správný poměr tak, aby zůstala krémová, ale zároveň měla příjemně výraznou rumovou chuť.
Viděl bych to na něco pohodové, poklidnější.
Prvotní myšlenka vzniká úplně jednoduše. Podle toho, na co mám zrovna chuť. Nebo spíš na co budu mít chuť za měsíc nebo dva, abych se trefil do konkrétní sezóny a období. Když mám jasno, sepíšu nápady na tabuli v kuchyni a každý z týmu k nim může doplnit své postřehy a návrhy. Pak přichází ta nejlepší část: zkoušení v kuchyni, ochutnávání a postupné dotahování receptu, dokud není vyladěný k dokonalosti.
Komfortní, hřejivé a poctivé.
Asi Zdendu Pohlreicha, a to kvůli jeho persóně. Jinak se snažím vařit tak, aby chutnalo všem bez rozdílu.
Rád bych zařadil pořádný kus pečeného masa z opravdu kvalitního chovu.
Je škoda, že spousta druhů zeleniny, které jsme kdysi běžně používali, postupně vymizela a nahradily je jiné. Třeba černý kořen, který byl dřív úplně běžný, je dnes spíš raritou. Naštěstí se ale začíná objevovat čím dál častěji a věřím, že si znovu najde své místo v kuchyni, tak jako například topinambur.
Jestli si chceš užít krásný podzimní nebo zimní brunch, kde si na chvíli odpočineš a dobiješ baterky, Café Tvaroh je přesně to místo. Příjemná atmosféra a skvělé jídlo, ke kterému se budeš chtít vracet.