Přihlášení se k heyfomo
Normani, Leigh-Anne a nyní i Manon z KATSEYE. Mají to černošské ženy v girl groups těžší?
Zpráva, že si Manon z girl group KATSEYE dává pauzu, otřásla jejich fandomem, mnohé ale znepokojila i jako opakující se vzorec toho, jak se studia často chovají k černoškám v hudebních skupinách.
Manon opouští KATSEYE
Vody hudebních fanoušků*fanynek před pár týdny rozvířilo oznámení, že Manon Bannerman z KATSEYE odchází na hiatus (pracovní pauzu). Skupina vznikla v roce 2024 skrze netflixovskou reality show Pop Star Academy a zastupuje ji HYBE, stejná firma jako jihokorejské BTS. Skupina má za dva roky na kontě už několik Grammy nominací.
Mnozí si už během Pop Star Academy všímali rasové stereotypizace Manon, která byla vykreslená jako klasická reality show záporačka. Producenti*producentky ji také v pořadu několikrát nazvali „neprofesionální“ a „línou,“ a podle mnohých dostala ve střihu výrazně negativní edit oproti svým kolegyním.
Zvláštní taky lidem přišla choreografie k songu Debut, ve které Manon tancovala úplně vzadu a při každém záběru ji překrývala jiná z členek, jako by záměrně někdo nechtěl, aby byla vidět.
Když o mě jako černošce někdo řekne, že jsem líná, není to férové. Přijdu si pak, že musím pracovat ještě tvrději, abych dokázala něco, co ale vlastně dokazovat nemusím.
Podle článku na Forbes čelila Manon mnohým rasistickým narážkám a hate komentářům, které zřejmě mohly vést k tomu, že v únoru oznámila, že si bere od hudby pauzu, aby se soustředila na své mentální zdraví a wellbeing. Mnozí ale poukazují na nezdravý vzorec, který ukazuje, že není první, komu se tohle děje, a pokládají otázku, zda bychom se z minulosti nemohli poučit.
Normani vs. Fifth Harmony
V srpnu 2016 se Normani, jediná černošská členka Fifth Harmony, stala terčem nenávistné social media kampaně fanoušků*fanynek skupiny, konkrétně hlavně těch, co podporovali její bývalou kolegyni Camilu Cabello, o které se už v tu dobu spekulovalo, že chce Fifth Harmony opustit, což nakonec v prosinci téhož roku skutečně udělala.
Normani byla cíleně kyberšikanována a její účty byly spamovány rasistickými nadávkami s tím, že někteří fanoušci*fanynky šli dokonce do takových extrémů, že tvořili fotokoláže toho, jak je Normani jako černošská otrokyně bičovaná, bita a lynčována. Zpěvačka si kvůli tomu dočasně deaktivovala Twitter, nyní X, profil.
Neměla bych chtít měnit barvu své kůže, strukturu svých vlasů a ani to, že jsem žena. A stejně jako mě všichni nenáviděli, tak přece všichni uvnitř chceme být milováni. Všichni chceme cítit, že jsme přijímáni. Ale když se to nestane, tak vás to prostě zlomí.
Camilla Cabello se Normani v reakci na tuto událost zastala a Normani o ní později napsala esej pro Refinery 29. Při účasti v Dancing with the Stars mluvila o tom, jak jí tahle situace ublížila a bohužel poukazovala i na častý způsob, jakým se fandoms chovají k černošským ženám ve skupinách. Často jsou vykreslené jako záporačky (lidé jí připisovali Camillin odchod), nejslabší články nebo ty nejméně talentované.
Leigh-Anne Pinnock z Little Mix
Podobné, i když méně extrémní, zážitky sdílela i britská zpěvačka Leigh-Anne Pinnock, jedna ze tří současných členek Little Mix, skupiny, která vznikla v rámci britské talentové show The Ex Factor UK. Leigh-Anne je velmi aktivní bojovnicí za sociální spravedlnost a pravidelně mluví o genderové i rasové nerovnosti.
V mnoha rozhovorech sdílela své zkušenosti s rasismem v dětství i na počátku své kariéry. Britskému Glamour v roce 2019 řekla, že si první tři roky fungování Little Mix jako jediná černoška přišla naprosto „neviditelná“. V téhle době prý sama na sociálních sítích hledala tweety a příspěvky jako „Leigh Anne, the black girl from Little Mix“ a záměrně si ubližovala čtením hate a troll komentářů na její účet.
Oproti dalším členkám Perrie, Jesy a Jade jí fanoušci*fanynky prý také velmi často ignorovali při autogramiádách a meet and greets, což tento pocit umocňovalo. „Moje realita je, že jsem se cítila osaměle při turné v převážně v bílých zemích. Zpívala jsem fanouškům*fanynkám, kteří mě nevidí, neslyší nebo mi nefandí. Moje realita je cítit úzkost před fanouškovskými akcemi a autogramiádami, protože mám vždy pocit, že jsem ta nejméně oblíbená. Moje realita je neustále mít pocit, že musím pracovat desetkrát tvrději a déle, abych si vybojovala své místo ve skupině, protože samotný talent nestačí. Moje realita jsou všechny ty chvíle, kdy jsem se ve své vlastní skupině cítila neviditelná,“ řekla zpěvačka pro Glamour.
Sama ale zmiňovala své privilegium, protože je smíšeného původu a má světlejší odstín pleti, takže reakce na ní nešly do takových extrémů jako u Normani. Přiznala také, že se dlouho bála o těchto problémech mluvit, ale nakonec natočila dokument pro BBC, Leigh-Anne: Race, Pop & Power, ve kterém se zaměřuje právě na problematiku černošských žen v hudebním průmyslu. Dokument dokonce získal nominaci na britské televizní ceny.
Část mě si plně uvědomuje, že by moje zkušenost byla ještě těžší, kdybych měla tmavší pleť. Naší realitou je, že bez ohledu na to, jak daleko si myslíte, že jsme se posunuli, rasismus stále existuje.“
A bohužel nejsou jediné...
Manon, Normani a Leigh-Anne ale nejsou jediné, v historii, ani současnosti. Největší devadesátková girl group, britské Spice Girls, měla jako svou jedinou černošskou členku zpěvačku Mel B. Všechny ze členek kapely měly nějaké alter ego, které je vykreslovalo a Mel B se přezdívalo „Scary Spice“, což se podle kritiků*kritiček opíralo o rasové stereotypy, kdy jsou černošské ženy vykreslené jako agresivní a děsivé. Sama zpěvačka se toho zastala a řekla, že ji vystihoval, ale přiznala, že v dnešní době už by jí takhle přezdíváno být nemohlo.
Keisha Bachanan ze Sugababes byla jedinou základající černošskou členkou. V roce 2009 byla vyhozená z kapely, která později pokračovala bez jakékoliv z OG zpěvaček. Během působení Black Lives Matters movementu v roce 2020 mluvila o tom, jak média vždy favorizovala její bílé kolegyně a bulvár o ní téměř neustále psal jako o té špatné, například, že údajně šikanovala svou kolegyni Amelle.
A obdobné zkušenosti sdílely třeba i Kelly Rowland z Destiny's Child, zesnulá Simone Battle z G.R.L., Melody Thornton z Pussycat Dolls nebo Dawn Richard z Danity Kane.
Je to systémový problém v hudebním průmyslu
Nejsou to jen negativní a nenávistné reakce na zpěvačky, ale třeba i velký pay gap, kdy jsou dle studií britského hudebního průmyslu mezi umělci a umělkyněmi značné finanční výkyvy. Černošské zpěvačky dostávají zaplaceno v průměru o 25 % méně než bílé zpěvačky a o 51 % méně než bílí muži. Být ženou a černoškou je tak dvojitá diskriminace.
Více jak polovina žen v hudebním průmyslu reportovala, že pociťují zhoršení svého mentálního zdraví vlivem rasismu a 63 % všech nebělošských zpěváků*zpěvaček zažilo rasismus v práci. U žen připočítej ještě fakt, že nehledě na rasu zažilo 72 % z nich genderovou diskriminaci a 67 % sexuální harašení. It's not easy in the game.
your film & tv guy