Jaké nejlepší filmy nám přinesl letošní rok?
Už na začátku roku tenhle horor s afroamerickým kontextem od režiséra filmu Black Panther rozvířil velké vlny a dělá to dodnes. Ryan Coogler navařil něco, co opět proráží strop upířího hororu jako žánru a perfektně přitom využívá Michaela B. Jordana ve dvojroli, Hailee Steinfeld a další.
Film roku? Dost možná, přeci jen má DiCapria a posbíral nejvíc nominací na Golden Globes, což jsou první ocenění, ke kterým se dostáváme. Geniální casting, spletitý příběh a mega elevated verze akčního thrilleru. O tomhle filmu určitě na Oscarech uslyšíš!
Emma Stone a řecký režisér Yorgos Lanthimos jsou dream team. Po The Favourite, Kinds of Kindness a Poor Things, který Emmě vynesl nominaci proměněnou na Oscara, přichází už jejich čtvrtá spolupráce. V té Emma hraje CEO, kterou unesou dva muži, protože jsou přesvědčení, že je mimozemšťan.
Všechny kontroverze stranou, za mě je tenhle film asi tím nejlepším, co u nás za poslední roky vzniklo, a zároveň má největší šanci uspět v zahraničí. Skvělá devadesátková atmosféra, herecké výkony a hlavně přesah, který mluví o kauze zneužívání dětí v Bambini di Praga.
Fenomenální režisér Joachim Trier přináší další film, který nadchne snad každého, kdo ho uvidí. Je to rodinné drama z filmařské rodiny, která je hodně specifická a dává spotlight hlavně norské herečce Renate Reinsve, kterou jsi mohl*a vidět už z The Worst Person in the World.
Fakt jsem nečekal, že mě ještě bude bavit čtvrtá Bridget Jones, ve které už jí táhne na 50 a má dvě děti. Ale je neskutečně svěží. A i přes to, že se věkově posouvá, si zachovává tu svojí core energii, která mě baví nehledě na storyline. A tohle je fakt jediný příklad, kdy jsem letos brečel v kině.
Horory jsou žánry, které poslední roky pushují hranice a důkazem jsou Weapons, které míchají komedii, thriller a horor a vytváří něco tak unikátního, že to nejde ani popsat. A hlavně v něm najdete ikonickou záporačku tetu Gladys.
Vyobrazení vietnamských příběhů Vietnamců*Vietnamek, kteří se narodili a vyrůstali v Česku, je prakticky neexistující a pokud, tak velmi stereotypně. O to osvěžující je film o dospívání v Chebu od režiséra vietnamského původu. Silná rodinná dramedie patří k nejzajímavějším a nejpřínosnějším věcem, které letos české kino nabídlo.
Daniel Craig jako detektiv Benoit Blanc, geniální casting, skvělé režisérské oko Riana Johnsona, pochmurná podzimní atmosféra a vražda kněze. Co víc si přát od murder mystery na dlouhý večer na gauči? Podle mě nic víc nejde.
Z Evy Victor se už s jejím debutem stal výrazný tvůrčí hlas. Ve filmu od A24 realisticky, ale zároveň s lehkým odstupem a odlehčením komentuje, jaké je to být obětí znásilnění. Dojemný, lidský a vtipný film staví na přátelství a překonání traumatu opravdu sympatickým způsobem.
Pokud něco korejští režiséři skutečně umí, je to kritika kapitalismu. Ať už u Parasite nebo Squid Game, dělají to bravurně, a teď se k nim přidává No Other Choice. V tomto snímku se představitel Front Mana ze Squid Game pouští do nelítostného boje proti všem kandidátům o jeho vysněnou práci, které musí vystrnadit.
Geniální marketing není to jediné, čím tenhle film zaujal. Tváří se jako romantická komedie s premiérou na Valentýna, ale ve finále je to drsný a komentářově silný horor na vztah incel muže s robotkou, která však získá autonomii nad svým rozhodováním.
Marty Supreme je stylová jízda o posedlosti za úspěchem a americkém snu naruby. Sleduje ambiciózního outsidera a hráče ping pongu, kterého ztvárňuje Timothée Chalamet. Ten se z okraje společnosti dere na vrchol bez ohledu na následky. Film o charismatu, egu a tenké hranici mezi vítězstvím a sebezničením.
Napjatý politický thriller o muži, který se snaží zmizet v zemi, kde nikdo opravdu nemizí. V paranoickém světě diktatury se osobní minulost mění ve smrtící hrozbu a každý krok může být sledovaný. V hlavní roli kritici*kritička cení výkon Wagnera Moury, kterého můžeš znát ze seriálu Narcos.
Tenhle íránský film začíná banální chybou, která spustí řetězec událostí, z nichž už nejde couvnout. Nenápadný moment se mění v existenciální past a tiché odhalení toho, jak křehká je hranice mezi náhodou, vinou a násilím.