Přihlášení se k heyfomo
Objednal si její únos Vatikán? Případ zmizelé Emanuely Orlandi
Když patnáctiletá Emanuela zmizela v centru Říma, nikdo nečekal, že odpověď na otázku „Kam se poděla?“ bude tak složitá. Je vůbec možné, aby za tím stál Vatikán? Nebo snad mafie?
Poslední lekce flétny
Emanuela Orlandi byla patnáctiletá studentka lycea a dcera vatikánského úředníka. To přinášelo určité benefity, jako vatikánské občanství, byt za hradbami nebo dětství prožité na místech, kam se běžný smrtelník jen tak nedostane. Jenže pocit bezpečí se rozplynul ve chvíli, kdy dívka 22. července 1983 po lekci hry na flétnu zmizela v ulicích Říma a domů se už nikdy nevrátila.
Děsivé spiknutí
Přestože se léta různí "únosci" snažili společnost přesvědčit, že za vším stojí mezinárodní terorismus a jeho snaha o propuštění usvědčeného atentátníka Mehmeta Aliho Ağci, pravda je nejspíš mnohem temnější a schovaná v útrobách nejmenšího státu na světě. Indicie totiž naznačují děsivé spojení mafie a nejvyšších vatikánských elit.
Svědectví Sabriny Minardi, bývalé milenky mafiánského bosse Enrica de Pedise, vneslo do případu mrazivé detaily. Sama popsala vzpomínky, jak se s Emanuelou setkala a dokonce, že ji osobně odvezla a předala muži v oblečení náboženského hodnostáře a autem s vatikánskými značkami. Podle ní se dívka stala nástrojem k vydírání, nebo krutou splátkou ve hře, kde lidský život neměl žádnou váhu.
Proč právě Emanuela?
Jako dcera zaměstnance vatikánské banky představovala ideální prostředek k vymáhání dluhu. Existuje ale i děsivější teorie která říká, že se dívka mohla stát nepohodlným svědkem něčeho, co by mohlo zdiskreditovat staletou instituci, která byla považovaná za symbol morálky. Představa, že si Emanuelin únos objednal sám Vatikán, aby umlčel svědka vlastních hříchů, dodnes vyvolává mrazení. A mafie, která už věděla o dluhu tuto nabídku využila i pro dosažení svých cílů. Rozhodla se Vatikán vydírat jejich vlastními zločiny.
Důkazem tohoto zvráceného spojenectví je i místo posledního odpočinku samotného Enrica de Pedise. Zcela nepochopitelně se jeho hrobka nacházela v kryptě baziliky Sant'Apollinare. Na místě, kde bývají uloženi jen vysoce postavení, kteří v minulosti vykonali velkou službu pro Vatikán. Ani titul arcibiskupa nebo dokonce papeže k uložení sem nestačí. Proč by církev dovolila pohřbení de Pedise na tak vznešené místo? Odpověd se nabízí sama, De Pedis, vrah a mafián, musel Vatikánu vykonat obvzlášt velkou službu. Možná právě v případě Emanuely Orlandi.
Spis, který měl zůstat skrytý
Dalším děsivým střípkem do mozaiky je dokument, který zveřejnil novinář a specialista na vatikánské skandály Emiliano Fittipaldi. Spis pocházející z vatikánského trezoru nesl název: Souhrnná zpráva o výdajích Svatého stolce souvisejících s aktivitami týkajícími se občanky Emanuely Orlandi, a na pěti stránkách popisoval výdaje mezi lety 1983 až 1997, spojené s ubytováním, lékařskými prohlídkami a cestami. Na závěru byla položka: za aktivitu v Londýně a definitivní vyřízení záležitosti a pak následovala věta o výdajích za převoz zpět do Vatikánu. Což naznačovalo, že církev celých 14 let platila za to, aby dívka žila v utajení mimo Itálii.
Ačkoliv Vatikán tento spis okamžitě označil za podvrh, pro rodinu Orlandi to byl jasný signál, jakým směrem se ve svém pátrání vydat. Emanuelin jediný bratr Pietro se okamžitě vydal do Londýna na adresu ubytovny církevního řádu Marcelline. Ale tehdy se tu setkal jen s odmítnutím.
Londýnská stopa: Co mělo zůstat smazáno navždy?
Nedávno ale v této "londýnské stopě" nastal zvrat. Zdigitalizované archivy zmíněného řádu odhalily, že klíčové záznamy v knihách ubytovaných z 80. a 90. let byly úmyslně vymazány chemikáliemi nebo přepsány. Někdo si dal obrovskou práci, aby smazal každou stopu po těch, kteří tam tehdy pobývali.
Díky moderní technologiím se dnes, na začátku roku 2026, vědci pokoušejí tyto vymazané zápisy obnovit. Každé odkryté slovo nás přibližuje k odpovědi na otázku, kterou si Pietro Orladni pokládá každý den: "Kde je moje sestra?"
Pietro, který se po dlouhých dvanácti letech konečně dočkal i krátkého neformálního setkání s papežem Františkem, věří, že právě pod těmito smazanými řádky se skrývá pravda.
Případ Emanuely Orlandi totiž už dávno není jen obyčejným zmizením. Je to symbol boje za spravedlnost, která má moc otřást samotnými základy instituce, jež roky vystupuje, jako symbol morálky.
Pravda už se totiž nedá vymazat – ani časem, ani chemií.
Pokud ti to nestačí a chceš se do případu Emanuely Orlandi ponořit ještě víc, v nové epizodě Archivu Zločinu rozebírám osud Emanuely, výpovědi svědků i vatikánské zákulisí mnohem podrobněji. Díl najdeš tady:
