Naty Hrychová: Už nezpívám pro děti o matematice, začínám od znovu. Moje EP je toho důkazem

Co jsi cestou sem poslouchala? Případně co ti hrálo poslední týden pořád dokola?

My Chemical Romance a jejich klasický album The Black Parade. Miluju. Jinak mi poslední dobou jelo na repeat hlavně moje EP, abych před vydáním vychytala každou maličkost. I proto, když už jsem v poslední době poslouchala něco jinýho, jsem zůstávala věrná hlavně svým dlouhodobým oblíbencům – Bring Me The Horizon, Falling In Reverse nebo Fioně Apple. K mému překvapení jsem ale nedávno přišla na chuť Miley Cyrus, jejíž hlas mě nepřestává fascinovat.

Jako celý tvůj hudební vkus je i samotné EP dost zvláštním a naprosto unikátním mixem žánrů. Jak to celý vzniklo? 

Mně prostě v český muzice strašně chyběly rockový kytary. Vizí proto bylo udělat věc, na které budou kytary dominovat a zároveň nebude uniformní, což se nám – soudě dle tvojí otázky – snad povedlo…

Povedlo. Já u nás ještě nic podobnýho neslyšel. Nebyla jsi na to ale sama – pod několika tracky na EP je jako textař podepsaný tvůj táta. Jak se ti s ním spolupracuje?

Taťka pro mě píše už leta letoucí. Jeho texty odjakživa miluju a sama jsem jeho styl psaní tak trochu podědila. Je pro mě jediným člověkem, jehož slova dokážu do svých písní přijmout, aniž bych je pak sama nějak upravovala. A strašně mě k nim baví skládat hudbu, což zase táta (nehudebník) nechává komplet na mně. Jediný, s čím občas válčíme, je naše společná tendence psát až příliš metaforicky a trochu nemoderně. To ale svým přístupem vybalancovali kluci z kapely Trocha Klidu spolu s Matějem Jelenem z Brixtn, kteří na EP odvedli taky obrovskej kus práce. Oni v textech razí spíš jednoduchost a nadhled, který když se spojily s mým neurotickým overthinkingem, vznikla skvělá skladatelská chemie a díky ní tracky Pohoda jazz a Město zničený.

Moje dva oblíbený songy na EP, obzvlášť Město zničený... Výborná věc. Bude, doufám, i klip?

Bude! Poprvé jsem spolupracovala s režisérem a kameramanem Vladimírem Špičkou, kterému jsem kompletně důvěřovala a po dlouhý době tak nebudu na celou věc kreativně dohlížet. Vláďovi jsem dala jen rámcovej námět a do provedení vůbec nekecala. Celý to bude z prostředí videohry a asi to hodně lidí překvapí tím, jak moc se to odchyluje od mojí klasický estetiky – ale nemůžu se dočkat! A to jsem sama zatím viděla jen úryvek. Klip vyjde už teď v červenci a zahraje si v něm i můj přítel Marek. (pozn. redakce: videoklip už je venku a můžeš ho zhlédnout tady.)

Když už jsme u klipů – nedávno jsi jeden skvělej vydala, a to k songu Pohoda jazz, kde to „napálíš dvě kila do stromu“ jako v textu písně. Co takhle nejdřív řidičák? 

(směje se) No, to máš pravdu, ten pořád nemám. V klipu sice sedím za volantem v jedoucím autě, ale na moji obhajobu a pro upřesnění chci říct, že jsem jela nikoliv díky motoru nebo svému řidičskému umu, ale protože mě na těch pár metrů všichni přítomní roztlačili. Já řídila všehovšudy jednou v životě, a to když jsem jako šestiletá zajížděla do garáže.

Na české hudební scéně jsi, dá se říct, stálice. První covery jsi vydala, tuším, v devíti letech, kdy už jsi měla na kontě angažmá v Semaforu. Pak přišly singly, koncerty, klipy… S debutovým projektem ale přicházíš až teď, v osmnácti letech. Proč?

Nahrát album nebo EP pro mě dlouho nebylo na pořadu dne a popravdě řečeno k tomu vzhledem k mojí tehdejší cílovce ani nebyl důvod. Navíc jsem na to nebyla jako umělec připravená, tak jsem vydávala jen singly, aby nevznikla žádná delší odmlka. Bála jsem se dělat pauzy – posluchači jsou kvůli internetu přelétaví a rychle zapomínaj. Teď už ale cílím na starší lidi a věřím, že ti si poslechnou rádi celý album nebo EP, stejně jako to s věkem přišlo u mě.

Dá se říct, že vlastně začínáš úplně od začátku? Stojíš zpátky na startu, před novou cílovou skupinou?

Rozhodně. Změnila jsem cílovku tak markantně, že to je jako kdyby se všechny ty roky, kdy jsem hrála hlavně pro mladší publikum, nikdy neodehrály. Proto jsem si dala tolik záležet, abych na aktuálním EP jasně a zřetelně vyprofilovala svůj sound a sebe samotnou.

Vyprofilovat se hudebně se ti s Odvrácenou stranou rozhodně povedlo, ale co tematicky? Pohoda jazz je, hádám, o rozchodu, Město zničený taky. Nádech výdech zase beru jako inside do hodně vášnivýho vztahu… Je láska tím hlavním tématem?

Veškerá hudba je tak trochu o lásce… Hudba JE láska. Já to jen víc zkonkretizovala a snažila se vyřešit svoje emoce. Dospěla jsem k tomu, že je někdy lepší nechat pocity plavat a smířit se s tím, že něco není pro tebe. A že je důležitý pustit ke dnu věci, který už se stejně nikdy nevrátí zpátky. Vášeň je pro mě taky téma – třeba v songu Bez hranic zpívám o tom, že se jí člověk nemá vzdávat.

Celé EP je v češtině – znamená to, že ses na angličtinu, se kterou jsi poprvé přišla v songu Loved Living Dead, definitivně vykašlala?

Rozhodně ne! Ale myslím si, že když jsem teď opět na začátku, potřebuju dát lidem co nejjasnější představu o tom, kdo teď jsem a co ode mě můžou dál čekat. A to se v Česku zkrátka dělá nejlépe v češtině. Navíc mám náš jazyk strašně ráda a nekonečně si ho vážím. A to i přes to, že psát v něm texty je těžší než ve zpěvný a líp frázovatelný angličtině.

Myslíš, že pořád platí, že to u nás mají česky zpívající interpreti jednodušší? 

Určitě platí a ani se to v dohledné době nezmění. A nemyslím si, že je to špatně.

U českého hudebního průmyslu bych rád na chvíli zůstal. Ty sice jsi pod vydavatelstvím (RedHead), ale do hudby investuješ z vlastního. Čekáš, že se nejen v téhle rovině přístup českých labelů k alternativním muzikantům změní?

Já už myslela, že se zeptáš, jak to zvládám – to bych odpověděla, že na zastřelení (směje se). Já bohužel zatím nevidím na obzoru nikoho, kdo by dokázal myslet trochu víc risky. A přitom jsou tu kvanta lidí, který by tu změnu ocenili, publikum na to čeká – jen vydavatelství zkrátka odmítají jednat. Koukají totiž na starší, konzervativnější generace posluchačů, kterým ty zajeté koleje vyhovujou, ale už přehlížejí mladé lidi a stejně tak i stále zvětšující se alternativní scénu.

Kdo z naší alt scény tě teď baví? 

Caramel! Nedávno jsem zašla i na jejich koncert – ti kluci to umí neskutečně rozjet.

Kdybys zítra vyrážela na tour, koho by sis vybrala jako předskokana? 

Caramel, haha. To by bylo skvělý. Tour je ale bohužel ještě v nedohlednu, pohrávám si s tou myšlenkou na rok 2024. Shodou okolností ale sama zanedlouho na jednom koncertě předskakuju, a to 7. 9. v Lucerna Music Baru Koblížkům. Na to se moc těším!

Debutové EP Naty Hrychové Odvrácená strana najdeš na všech streamovacích platformách.