Moje zkušenost s akné

Tenhle článek bych chtěla věnovat mému velkému problému s akné, které se mi objevilo teprve až v 19 letech. Došlo to až do stavu, kdy jsem odmítala chodit mezi lidi, brečela po nocích a styděla se před kamarády a rodinou. Nikdy mi nic tak moc nepohnulo sebevědomím jako tohle. Nakonec jsem musela vyhledat odbornou pomoc, abych viděla nějaké výsledky a obrat k lepšímu.

V článku je i pár fotek, bohužel nemám vyfocený stav, kdy byla moje pleť nejhorší, jelikož to byla poslední věc, na kterou jsem v té době myslela.

Jak to vlastně začalo?

Nikdy jsem neměla moc problémovou pleť a puberta přešla skoro bez akné. Velký zlom přišel v době, kdy jsem vysadila antikoncepci (keep in mind, že jsem ji neměla na akné). To bylo v lednu loňského roku a v období maturity se vše začalo zhoršovat. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost a přikládala to stresu z matury.

V létě bohužel nedošlo ke zlepšení, spíš naopak. K nejhorším změnám došlo kolem září, kdy mě šíleně bolely tváře a všude jsem měla bolavé pupínky. Každé ráno jsem se vzbudila s ještě něčím horším na obličeji než den předtím. Bohužel kolem listopadu už kromě pupínků byly i jizvy a moje pleť vypadala katastrofálně.

Jak jsem se o pleť starala a co akné způsobilo?

Měla jsem svoji rutinu přímo od kosmetičky, takže v tom problém nebyl. Bohužel v době zhoršení jsem začala zkoušet všemožné produkty, které byly virální, a doufala jsem v nějaký zázrak. Spíše jsem to tím jenom zhoršila.

Bohužel doteď nevím, co přesně za tím bylo. Moje původní myšlenka byla vysazení antikoncepce, poté jsem zkoumala, zda nemám intoleranci na potraviny, a zkoumala jsem i přípravky na cvičení, životní styl, kosmetiku, prostě úplně všechno. Nicméně ani po krevních testech mi nikdo nebyl schopný říct, z čeho to je.

Mentální zdraví

Akné mělo neskutečný negativní dopad na moje mentální zdraví a na sebevědomí. V dospívání jsem ho nikdy neměla, proto to pro mě bylo něco nepředstavitelného, hlavně na podzim, kdy to zacházelo do opravdu hraničních situací.

Pamatuji si dny, kdy jsem nechtěla vycházet z pokoje, jen jsem brečela a styděla se za to. Každá vycházka ven byla utrpením, jelikož mi přišlo, že jsem středem pozornosti a každý se kouká jen na moji pleť. Žádné plány s kamarády, ven jsem nechodila odlíčená a to pro mě bylo šílené. Taky jsem se přestala fotit – jak sama, tak s ostatními.

Nejhorší pro mě byla reakce některých mých blízkých, protože při každém setkání byl můj stav pleti hlavním tématem konverzace. Věty jako „Co to máš na obličeji?“, „Neměla bys s tím něco dělat?“, „To fakt nevypadá dobře!“ nebo „Uprav se, než někam půjdeme“ pro mě byly devastující. Nicméně jsem je slýchala hlavně od starší generace, všichni moji přátelé byli hrozně podporující a drželi mě nad vodou.

Jak to vypadá teď?

Kolem Nového roku jsem byla tak na dně, že jsem vyhledala odbornou pomoc, což bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Sama jsem se snažila vyřešit problém, který byl nad moje síly, protože všechny externí faktory, jako třeba kosmetika, na akné neměly vliv. Jediná věc, která mi opravdu pomohla, byly prášky na předpis a upřímně – k tomuto zásahu mělo dojít dříve!

Moje pleť je teď mnohem lepší, ale můj boj stále není u konce. Bolestivé pupínky jsou pryč, bohužel jizvy na obličeji stále jsou a ještě nějakou chvíli budou.

Během tohoto období jsem se svoji pleť naučila trochu přijmout, není to ale stoprocentní. Pořád jsou dny, kdy si nepřijdu hezká a mám chuť vše zamalovat, a někdy jsou dny, kdy jen mávnu rukou a jdu dál. Mnohdy sami vnímáme naše nedokonalosti mnohem hůře než ostatní.

Little heads up – pokud máš podobný struggle a opravdu se trápíš, neboj se vyhledat odbornou pomoc nebo mi napiš, ráda si s tebou o tom promluvím, jelikož to není snadná situace. Produkty, které používám, neuvádím schválně, fungují totiž mně, což neznamená, že budou fungovat i tobě. Nejlepší je poradit se s odborníkem.