Móda, která vypadá levně (a je to záměr)

Vypadá to jako z výprodeje. A ještě k tomu z dětského oddělení! Ideálně tak, aby si člověk nebyl jistý, jestli je to opravdu oblečení, nebo jen outfit určený spíš pro panenky. Někdo tomu říká kýč, jiný vysoká móda. A právě tahle móda, která vypadá levně, je dnes paradoxně tím největším statementem.

Nejde v ní o peníze (i když jedno sako klidně stojí průměrný plat), ale o odvahu. Nosí se věci, které si neříkají o obdiv, ale o reakci. Výstřednost je vítaná a rozhodně není pro všechny.

„Levný look“ už dávno není selhání stylu, ale vědomá, lehce šokující strategie. Móda, která se vysmívá představě, že elegance musí být nenápadná, uhlazená a seriózní. Naopak: čím víc připomíná kýč, uniformu nebo cosplay, tím jasnější je zpráva: beru si, co chci, a neomlouvám se. A tak se nabízí otázka: Proč by vlastně móda nemohla být hlavně zábavná?

MOSCHINO CHEAP & CHIC

Jako někoho, kdo vyrostl na stylu chůvy Fine, mě vždycky fascinovalo, kde brala všechny své lehce pomatené outfity. Šaty s potiskem Snickers, knoflíky ve tvaru ovoce, bublinové sukně nebo lilek přes půlku saka. I was here for it. To, že by si jako chůva takovou skříň realisticky dovolit nemohla, teď velkoryse pomineme, ale jedno se jí upřít nedá. Právě tyhle outfity dělaly její styl nezapomenutelným a dodávaly celému příběhu charakter.

Málokdo ví, že tyhle vizuální bomby vycházely z kolekce Moschino Cheap & Chic, kterou Franco Moschino uvedl už v roce 1988. Byla to provokace, satira a Moschino v celé své podstatě. „Cheap“ představovalo vše, co je na módě prvoplánově špatně: plastové knoflíky, kontrastní barvy, cartoonové potisky, přehnané siluety a detaily, jako by je navrhlo dítě, které se jednou chce stát módním návrhářem. „Chic“ pak bylo to, co celou kolekci drželo pohromadě — kvalitní krejčovina, precizní střihy a poctivé řemeslo.

To byly ale devadesátky. Co dnes?

Kreativní ředitelé se možná střídají, ale Moschino zůstává své. McDonald’s kolekce Jeremyho Scotta byla éra sama o sobě. Parfém ve flakonu dětské lahvičky, Barbie kolekce ještě dávno předtím, než dostala vlastní celovečerní film, nebo kabelka, která vypadá jako celer — a ano, existuje i verze ve stylu bagety.

Moschino ale není jediné. Loewe přišlo s Minnie Mouse střevíci, MSCHF s ikonickými Big Red Boots. Z archivů se znovu vytahují legendární Armadillo heels Alexandera McQueena. JW Anderson nás přesvědčil, že holubi nejsou nepřátelé, díky své holubí clutch, Balenciaga představila kabelku připomínající sáček od chipsů a Cult Gaia zase hroznové psaníčko. A takhle bych mohla pokračovat dál a dál.

Proč tedy milujeme ugly fashion?

Ona totiž neznamená špatně navržené oblečení, ale vědomé vybočení z mainstreamu. Je to móda, která není lichotivá, není pohodlná, není „hezky nositelná“ a právě proto možná funguje.

Jedním z důvodů je tlak na originalitu a chuť vybočit, být vidět, obzvlášť v době sociálních sítí. Pro někoho je to dokonce sběratelský koníček: vlastnit kousky, které nesou příběh. Vždyť i Carrie Bradshaw dostala od pana Božského labutí kabelku, ne proto, že by byla praktická, ale protože to byl objekt touhy žen z vyšší společnosti.

Ve finále možná nejde o žádnou velkou módní revoluci. Jde o radost. O oblékání pro sebe, ne pro male ani female gaze. O kousky, které v nás probouzí nostalgii, humor a chuť s módou experimentovat. Protože možná se nás tím jen móda ptá: proč si zase nezačít hrát?