Miluješ reality shows, ale nesleduješ žádnou korejskou? You are missing out!

Celoročně nám na obrazovkách jede nějaká ta reality show. V lednu a únoru je to Bachelor, pak Survivor, který se vysílá současně se slovenskou Ruža pre nevestu. Na podzim je to pro změnu Love Island a Zrádci a celé se to opakuje.

Stejně to je ale i v zahraničí, kde už vychází 30. série Love Islandu a i tak se každoročně produkují nové kousky jako je Love is Blind nebo Too Hot to Handle. Nemáš ale občas pocit, že je to všechno dost na jedno brdo? Hodně se hraje na přehrocený dramata, upištěný over-the-top lidi a prostě to občas může být moc. Pokud hledáš změnu, nebo jen potřebuješ zabavit a na něco koukat, tak čti dál.

Master Chef walked, so Culinary Class Wars could run

Na Culinary Class Wars jsem už párkrát při scrollování na Netflixu narazila, ale říkala jsem si hm... to není to, co potřebuju nutně teď vidět. CHYBA! Nechápu, proč jsem tenhle skvost tak dlouho odkládala.

Tahle korejská show o vaření bude guilty pleasure kohokoliv, kdo má rád vaření a ne jen fine dining, ale trošku i survival show. Oproti Master Chefu nebo Hell's Kitchen je na první pohled vidět VÝRAZNÝ budget rozdíl a co si budeme, Korejci neumí dělat věci na půl žerdi. Když se jich zeptáš, kolik chtějí ledniček, oni řeknou ANO!

Premisa celé show spočívá v souboji dvou vařících kast - bílých a černých lžiček. V týmu bílých lžiček jsou kuchaři a kuchařky, kteří už v tomto světě zanechali nějaký odkaz, jsou to experti a expertky ve svém oboru a hlavně se dokázali i během toho prosadit a vydobýt si slávu. Zato černé lžičky jsou kuchaři a kuchařky, kteří mají vařící skills, ale jsou to tak trochu no-name lidi.

Černé lžičky přicházejí do show bez jména, ale s přezdívkou, která je vystihuje. Oni si totiž své jméno musí ještě vysloužit. Je úžasné vidět, jak sláva a zkušenosti nemusí být vždy více než láska k řemeslu a cit pro vaření. V téhle kuchyni jsou si totiž všichni rovni a vyhraje ten nejlepší!

QUYNH'S REVIEW:

Momentálně mám rozkoukanou druhou sérii a jsem opravdu uchvácená tím, kolik šikovných lidí v té show je. Michelinští kuchaři*ky, lidé s 20-30letou zkušeností a hlavně, když vidíš ta jídla, tak si řekneš wow. Vždycky ti v show přiroste někdo k srdci a hlavně v survival show jako je tahle, kde si s účastnictvem neberou servítky a ty jen sedíš na kraji gauče a modlíš se, aby nevypadli.

Další důvod, proč je tahle show pro mě stokrát lepší než Master Chef nebo Hell's Kitchen, je ten, že prioritou je tu vaření. Žádné vyhrocené situace, žádné zbytečné drama, které občas působí, že ho vytvořila produkce. Tady je to o vaření, o skills a hlavně o obrovském respektu na obou stranách týmů.

Pokud třeba nejsi tak moc znalý*á asijské kuchyně, ale máš ji rád*a, tak si myslím, že i to je velký tahák. Po zkouknutí se mi najednou doma objevila velká mísa kimchi, dochucuju asijskými dochucovadly a louhuju si vajíčka v sójovce.

Single's Inferno

Tohle je obsession mojí friend group, která si na to chce vždycky dělat watch parties. Je to ideální pro kohokoliv, kdo má rád dating shows.

Je to dating show, takže pravidla nejsou vůbec náročná a show je velmi jednoduše stravitelná a light-hearted. V Single's Inferno jsou dva ostrovy - nebe a peklo. Účastnictvo má svoji základnu v pekle, kde se může poznávat, aniž by znalo věk a povolání ostatních, díky čemuž se může zaměřit jenom na charakter.

Na konci dne se potom pomocí hlasů matchujou jednotlivé páry. Pokud pro sebe oba dva zainteresovaní hlasují, napárují se a odjíždějí do nebe aka krásného hotelu s wellness a banger večeří = rande snů. Pokud si tě ale nezvolí člověk, kterého jsi chtěl*a ty, zůstáváš na ostrově, který se pro tebe stává peklem pro nezadané.

Samozřejmě, když dáš na jeden ostrov 10 lidí, tak se velmi často může stát, že se více lidem líbí stejná osoba. Tam se to pak právě clashuje a vytváří se drama. Stejně jako v jiných dating shows jsou i tady různé soutěže, bombshells apod.

Jo a abych nezapomněla, oproti jiným dating shows tu na ostrově rozhodně nejsou v žádném luxusním resortu nebo vile. Když peklo, tak pořádný, takže si sami vaří i si musí chodit pro vodu a tak dále.

QUYNH'S REVIEW:

Já jsem opravdu velký sucker pro reality shows a koukám na každý Bachelor, Love Island, Love is Blind i Too Hot to Handle. Ale jak už jsem několikrát zmiňovala, někdy je to prostě moc.

Tahle show je MNOHEM více demure oproti tomu, co nabízí západní showbyznys. U nás se tu Bachelor líbá během koktejl párty s každou druhou a je to vesměs normální. I nějaký to držení za p*ču už možná parkrát proběhlo (mrk, mrk Domi...). Tady ale nic takového nečekej. Tady je držení se za ruce ekvivalentem líbání.

Ale vlastně proto se mi to líbí, občas chceš koukat na ty genuine connections a vztahy založené na charakteru a komunikaci.

V čem jsou korejské shows jiné než ty u nás na západě?

V Koreji a obecně v Asii jsou mnohem více demure než jsme my tady. Nejsou tolik otevření o tématech jako je třeba sex a vztahy, což se právě velmi často promítá do jejich showbyznysu - ať už způsobem, jakým vytvářejí shows, kde toho tolik neuvidíš, nebo i tím, jak velký skandál pro ně je, když někdo s někým randí.

Zároveň se tu propisují i jiné hodnoty, než ty u nás. Pro ně je důležité jméno, reputace, prestiž, což ukazují právě Culinary Class Wars. Oni nepotřebují diváctvo zaujmout dramaty. Jim tam bohatě stačí nahodit výrazná jména a dát do toho velký produkční budget a ahjummas si to budou užívat.

Co by tě taky možná mohlo překvapit je, že hodně dají na grafické efekty a dynamiku střihu. Kompenzují tím hroty, které my máme přímo od účastnictva. Takže často pro umocnění okamžiku vidíš jeden záběr třikrát až čtyřikrát za sebou, než se dozvíš výsledek. Je to vtipné, když si toho všimneš.

Jinak na shows není nic jiného, než na co jsi běžně zvyklý*á, a jak řekl režisér Bong Joon Ho při Zlatých Glóbech: