Markiplierův Iron Lung sice není filmová revoluce, ale ukazuje, že dobrý film nepotřebuje miliony, ale hlavně nadšení (a hodně krve)

Posledních pár let se pořád dokola bavíme o kvalitě filmů a o tom, jak jde podle všeho dolů. Velké releasy jsou především remaky, spin-offy, druhé díly nebo adaptace, které nás táhnou na nostalgii a velká jména, ale ve výsledku za nic moc nestojí. Jasně, momenty jako Titanic nebo Avatar přichází málokdy, a to Iron Lung ani není, ale to, co bychom měli dostávat častěji jsou passion projekty, a to Iron Lung rozhodně je. A je to poznat.

Mark Fischbach aka Markiplier svoji filmovou journey začal v roce 2022, když vyšla indie sci-fi hororovka Iron Lung, ve které hraješ za odsouzence Simona a v ponorce zkoumáš oceán z krve. Markiplier se letsplayem hororovek proslavil, takže si svoje ano řekli hodně rychle a produkce začala na jaře roku 2023. A tohle je na tom nejzajímavější - Iron Lung je v podstatě one man show. Scénář? Markiplier. Hlavní role? Markiplier? Produkce? Markiplier. A marketing? Basically nulový. A přesto zbořil box-offices.

Stonks

Iron Lung byl do kin uvedený 30. ledna společně s filmy Send Help, Shelter a dokumentem Melania - poměrně velkými releases, které by normálně nepromovaný indie projekt zastínily. V přepremiérách si Iron Lung vydělal 3,5 milionu dolarů a podle původních předpokladů se měl v USA a Kanadě během prvního promítacího víkendu vyšplhat na částku mezi 9 a 10 miliony dolarů. Jenomže na hranici 9 milionů dolarů se Iron Lung dostal už při opening dnu 30. ledna, takže finanční projekce na opening víkend se pak skoro zdvojnásobily.

Ale to jsou jenom čísla, která nám sama o sobě moc neřeknou, tak si to pojďme dát do kontextu. Podle Box Office Mojo si Iron Lung zatím vydělal skoro 31 milionů dolarů doma a přes 36 milionů dolarů globálně, což je samo o sobě poměrně úctyhodné, ale ještě víc, když vezmeš v potaz, že jeho budget byl jenom 3 miliony dolarů. Iron Lung jenom v opening dnu zčtyřnásobil svoji produkční cenu a za dva týdny na sebe vydělal hned několikrát. A to bez nějaké velké marketingové a PR kampaně nebo pompézní press tour. Idk about you, ale mně to přijde jako celkem success.

Fun fact: Iron Lung teď drží světový rekord za největší množství umělé krve použité ve filmu. Celkem jí bylo potřeba zhruba 300 tisíc litrů, což vyjde na několik plaveckých bazénů.

But is it good tho

Dobře, dobře. Jedna věc je, že si hromada fanoušků a fanynek po celém světě koupí lístek na film jejich fav youtubera, ale to ještě neznamená, že je to dobrý film. Fanouškovské hodnocení (88 %) je značně vyšší než to od kritiků (60 %), s čímž se ale v tomhle případě musí počítat.

Film totiž stojí hlavně na Markiplierovi, který podal super výkon, a taky na původní hře, což je alespoň pro mě osobně asi největší mínus Iron Lung. Já jsem do kina šla s tím, že jsem hru nehrála, ani neviděla, ani jsem nevěděla, o čem je. Mám to tak ráda, alespoň vím, že budu stoprocentně překvapená. Ale tady mi trocha toho kontextu chyběla.

Hned, jak jsem z kina odešla, jsem samozřejmě musela mít debrief se svým bráchou, který je big fan, a s TikTokem, kde jsem kromě absolutně bengr editů dostala taky tu potřebnou trošku kontextu k některým scénám. Nebudu lhát, většinu filmu jsem totiž nevěděla, co se děje, na co koukám a kam jedeme, ale mám takový pocit, že to moc nevěděla ani hlavní postava. Navigátor ponorky ze mě holt nikdy nebude, no.

Ale vlastně jsem z toho měla ve výsledku radost. Většina dnešních filmů ti totiž naservíruje všechny odpovědi na stříbrném podnose už v traileru a pak tě jima nacpe v prvních pěti minutách, takže když se pak v sále rozsvítí, koukneš s kámošem*kámoškou na sebe, řeknete si "Hmm, nebylo to špatný," a jdete domů. Iron Lung ale vyvolal konverzaci, zavlekl mě do dalšího fandomu a ještě pár dní po tom, co jsem ho viděla, nad ním přemýšlím. (Jo, Mark bez trička tomu trochu pomohl, ale ticho, o tom se teď nebavíme.)

Final verdict: 7/10

Iron Lung je poměrně pomalá artovka zaměřená na detaily. Podle všeho je to dost věrná adaptace, která lore hry rozšířila o poměrně důležitý detail, je vizuálně krásně udělaná, extrémně klaustrofobní a víc freaky a krvavá, než jsem čekala. Krev tam teče, plazí se, možná i chodí. V jednu chvíli jsme v kolektivním genjutsu (sorry, halucinaci), pak máme podvodní roadrage, jsou tam příšerky, megalofobie je všudypřítomná, stejně jako Annihilation vibes. A hlavní lesson je, že přežít apokalypsu se nevyplácí a nechat se vyslat v ponorce, ze které se nedá vylézt, do oceánu z krve by měla být tvoje úplně, ale úplně, poslední možnost.