Pokud jsi viděl*a snímek The Hunt, možná ti bude tenhle případ znít jako zvrácený hollywoodský film - ale ne, podle všeho šlo o realitu 90. let na Balkáně. V Sarajevu totiž údajně fungoval takzvaný sniper tourism, který připomínal lidské safari. De facto to znamenalo, že mohli bohatí cizinci střílet civilisty v ulicích. Nyní se k tomu vrací prokuratura v Miláně.
Sniper tourism měl údajně fungovat při obléhání Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny, během Války v Bosně a Hercegovině v době rozpadu Jugoslávie.
Během tohoto oblehání v letech 1992 až 1996 byli v kopcích nad městěm rozmístěni snipeři, kteří stříleli skrytě i otevřeně obyvatele Sarajeva v ulicích. Ve městě se dokonce hlavním boulevardům Ulica Zmaja od Bosne a Meša Selimović Boulevard začalo přezdívat Sniper Alley, protože se na ni často střílelo z okolních výškových budov. Těmto hlavním ulicím se navíc nedalo úplně vyhýbat, protože vedly na místní letiště.
Sniper Alley lemovaly ulice s lokálními nápisy, které místní varovaly před nebezpečím zastřelení. Podle dostupných informací snipeři postřelili v ulicích Sarajeva přes 1030 lidí, 225 z nich zabili a 60 z celkového počtu byly děti. Celkem bylo během obléhání Sarajeva zabito přes 11 tisíc civlistů a civilistek.
Nejznámějšími oběťmi odstřelovačské palby byli pravděpodobně Bošco Brkić a Admira Ismić - pár, o kterém je film Romeo and Juliet in Sarajevo. On křesťanský Srb, ona bosenská muslimka. V roce 1993 byli zastřeleni sniperem při pokusu přejít most. Jejich těla zůstala sedm dní ležet v „no man’s land“ mezi bosenskými a bosenskosrbskými stranami. Fotografie jejich těl tehdy obletěly v médiích celý svět a staly se symbolem nelidské války.
Proč to řešíme ještě teď? Nové vyšetřování italských prokurátotů v Miláně totiž přišlo s tvrzením, že tu v té době fungovalo něco, co se označuje pojmem lidské safari. Bohatá klientela platila vyšší desítky tisíc eur za to, aby mohla jet na výlet do Sarajeva a milovníci a milovnice zbraní střílet do lidí na ulici.
Nejde o zcela novou informaci. Do širšího povědomí ji rozšířil slovinský dokumentarista Miran Zupanič, který v roce 2022 natočil dokument Sarajevo Safari. Ve filmu mimo jiné upozornil na to, že údajně existovala ceníková struktura, při které se třeba za střelbu do sarajevských dětí platilo více.
V návaznosti na tento dokument bylo ve stejném roce otevřeno vyšetřování v Bosně a Hercegovině, které se snaží prokázat, zda se tyto události skutečně staly. Nyní se do vyšetřování přidala Itálie, která prověřuje své vlastní občany, kteří se na tento vraždící výlet mohli vypravit.
„Důkazy nashromážděné po dlouhém vyšetřování jsou dobře podložené a mohly by vést k vážnému vyšetřování za účelem určení pachatelů a pachatelek. Existuje také zpráva od bývalého starosty Sarajeva.“
Itálie je součástí vyšetřování hlavně pro to, že byla vstupním bodem na území Balkánu. Podle zjištění investigativního novináře Ezia Gavazzeniho se tihle turisté a turistky scházeli ve městě Terst na východě země. Odtud je srbská armáda převážela do Bělehradu a do Sarajeva se pak létalo helikoptérou nebo dopravovalo po zemi, často přes přilehlé město Pale.
Kromě lidí Itálie se podle Gavazzeniho měli těchto zvěrstev účastnit taky obyvatelé Německa, Anglie a Francie. Některé podezřelé v Itálii se již Gavazzenimu podařilo identifikovat.
„Nebyly v tom žádné politické ani náboženské motivace. Byli to bohatí lidé, kteří tam jezdili pro zábavu a vlastní uspokojení. Bavíme se o lidech, kteří milují zbraně, možná chodí na střelnice nebo jezdí na safari v Africe.“
Podle výpovědí zajatých vojáků ze srbské armády si za tuto příležitost platili hlavně Italové a Italky, kteří měli utrácet mezi 80 až 100 tisíci eur (1,9 až 2,4 milionu korun), což je vysoká částka i na současné poměry, natož na 90. léta. V dnešní době by šlo zhruba o dvojnásobnou částku.
Italové a Italky své obyvatelstvo vyšetřují ze zločinu zabití s pohrůžkou krutosti a zbabělými motivy podle italského práva. Srbští politici a političky a váleční veteráni tohle všechno popřeli a označili zprávy za neprokázané a propagandistické.
zdroje: The Guardian, The Week