Kde jsou ty doby, kdy jsme si lepili kamínky na oči, dělali cut crease nebo nosili grafické linky? A to i běžně do školy, do práce, nebo prostě kdykoliv, kdy jsme se na to cítili? Budeme už nadosmrti stuck v naší clean girl era?
Pamatuju si, jak jsem za covidu seděla večer doma u rodičů a scrollovala Pinterest a Instagram, které byly tehdy plné looků inspirovaných seriálem Euforie. Donni Davy totiž tehdy začala revoluci plnou třpytek, barevných stínů a kamínků. Určitě nejsem jediná, koho to inspirovalo k většímu experimentování s make-upem a zkusit třeba sáhnout po věcech, které primárně neslouží jako make-up a prostě si make-up poprvé užívat jako zábavu, ne jako povinnost.
Jelikož jsme se doma všichni nudili, tak se z mnoha obyčejných nadšenců a nadšenkyň make-upu zrodilo i mnoho make-up artistů*ek, tvůrců*kyň a influencerů*ek. Všichni jsme ale měli stejnou vizi, a to tvořit make-up, který inspiruje a který upouští uzdu kreativitě. Kam to ale zmizelo? Proč najednou žijeme v moři stejně vypadajících lidí se stejně vypadajícím make-upem?
Evoluce make-upu je přirozená. Po maximalistické éře 2016 musí přijít útlum, a ten přišel s Hailey Bieber, Bellou Hadid a clean girl aesthetic. Styl inspirovaný ve skandinávském minimalismu se propsal do módy, lifestyle a i beauty. Glowy přirozená pleť, vyčesané přirozené obočí, vykreslené rty. Známe to, nosíme to, baví nás, jak jednoduché to je. ALE JE TO F*CKING NUDA!
Jsem člověk, který se inspiruje svým okolím. Koukám, jak se kdo líčí, oblíká, jak mluví s lidmi a snažím se to implementovat do svého života. Ale čím se tady mám inspirovat? Není to nic extra groundbreaking, nic, co pošimrá moje mozkové buňky. Okay, jeden z argumentů by mohl být, že je to lehký make-up, že na to není potřeba tolik produktů. Ale ruku na srdce... kolik máš doma produktů na rty a kolik jich REÁLNĚ POUŽÍVÁŠ? Yeaah, exactly...
Z každé strany teď slyšíme, že za to může recese, ekonomika je v troskách, nebudeme mít ani na chleba. Je to jeden z důvodů, proč jsme in our clean girl era? Na sítích v tomto kontextu koluje tzv. „lipstick index“. Podle teorie Leonarda Laudnera nakupují spotřebitelé*ky v období recese méně drahých luxusních kousků jako kabelky, a radši sáhnou po menších produktech - kosmetice a přesněji rtěnce (v teorii totiž udělá největší parádu).
Všichni na sociálních sítích nebo v našich oblíbených fashion časopisech hledáme inspiraci. Ale když teď cokoliv otevřeš, tak je to pořád to stejné! Holky v žabkách a tříčtvrťácích s no make-up make-upem a kluci v oversized tričkách a nejnovějším sneaker dropu. KDE JE TA OPRAVDOVÁ INSPIRACE? Ta, která nás nenutí všechno jen jednoduše kopírovat, ale opravdu se zamyslet nad tím, co by nás mohlo bavit, s čím bychom mohli experimentovat?
Sama cítím, že tohle trýzní mojí duši...všichni chodíme jak přes kopírák a pokud opravdu nemáme tu energii a sebevědomí vystoupit z davu, tak se prostě a jednoduše přidáme. Ale já potřebuju tu stimulaci. Potřebuju vidět věci, které mě inspirují, které rozproudí nějakou radost uvnitř a dovolí mi přemýšlet nad věcma trochu jinak.
Samozřejmě teď všechno dost generalizuju a stále jsou tu tací, kteří dělají kreativní make-up a dělají ho skvěle, ale je to hodně niche. Je to uzavřená komunita lidí, pro kterou nemají všichni pochopení. Na make-up se už zase nepohlíží jako na způsob, jak vyjádřit sám*samu sebe, ale na způsob, jak vypadat dobře.
Jestli s tebou můj článek rezonuje, tak tu chci sdílet několik svých oblíbených tvůrců, kteří uvnitř mě umí probudit tu kreativní duši a co ty víš, třeba to i tebe inspiruje k tomu zkusit něco jiného, než si dělal*a dodnes.