Miluju bizár. Proto jsem si nemohl nechat ujít Clash of The Stars, první české souboje internetových hvězdiček. Nebudu lhát, bylo to utrpení fyzický i psychický. Obětoval jsem se, celý jsem to dokoukal a teď ti tady můžu shrnout ty největší bizárky večera.
Začalo to asi nejšíleněji, jak mohlo. Podle slov komentátorů jsme byli svědky prvního 2v2 fightu v Česku. Čekal jsem od toho hodně, ale tohle fakt ne. Týpci do sebe naběhli vší silou a během půl minuty jedna dvojice umlátila tu druhou. Týpek vypadající jako starší brácha Opata, kdyby hrál trochu míň Lolka a bral trochu víc steroidů, mlátil do soupeřů hlava nehlava jako naprostej psychopat.
Vlastní obrázek si můžeš udělat už jenom z jeho komentáře, po kterým se vítězně hladil po břiše: „Trefil jsem. Viděl jsem, že už je nahulenej, tak jsem to dokladívkoval. Vidím, jak Leo drží nohy, přiběhl jsem. BOMBA, BOMBA a bylo to.“
Po divokým začátku přišly zápasy influencerů. Z první dvojice jsem neznal ani jednu „hvězdu“, ale vypadalo to, jako by se mlátil Marian Jurečka a Pokáč, kdyby byli trochu víc při těle. Bohužel, Huhu si zřejmě před zápasem nestihl vzít ani základní lekce boxu a netrefil soupeře ani jednou. Budík rozdal tři tvrdší rány a Huhu to po minutě a půl radši vzdal. Byla to fakt taková Pokáčova rychlovka.
Další na řadě byl souboj zástupců FIZIcrew a TvTwixx. Na tenhle zápas jsem se fakt těšil, protože jsem věděl, že ať už to dopadne jakkoliv, dostane na hubu hajzl, co vydělává na dětech a kterýho nemám rád.
Ve finále to byl ale ten nejnudnější zápas celýho večera. Vítek, kterej nasadil vizáž bavorskýho pornoherce, svalil po 4 sekundách Dannyho na zem. Tam společně dalších 40 sekund leželi v přátelském objetí (pokud se s kamarády běžně na zemi dusíte). To Danny nevydržel a zápas vzdal. Čus, nazdar, za 45 sekund hotovo. V tu chvíli jsem utracených peněz nelitoval nikdy víc.
Nevýhoda rychlejch zápasů spočívala hlavně v tom, že měl zbytečně moc prostoru k mluvení hlavní moderátor Jakub Jíra. Ten si o přestávkách zval na rozhovor největší ikony českýho internetu (Freescoot, Bára od Datla…), jejichž odpovědi vypadaly, jako by během večera taky dostali pár ran do hlavy.
Pak přišla konečně nějaká zábava: Namachrovanej Tadeáš, kterej si věřil na o 13 centimetrů vyššího Luktumu. Stejně jako Huhu se ale Tadeáš zapomněl naučit boxovat a jeho pokus o zasáhnutí soupeře vypadal tak, že se proti němu rozběhl a začal máchat rukama jako helikoptéra. Během chvíle mu došlo, že takhle to ale asi nepůjde, a začal před Lukášem v kleci utíkat.
Utéct se mu ale nepodařilo a Lukáš ho neskutečně zmasakroval v jednom kole. Jelikož si Tadeáš strašně moc věřil, tak se před zápasem vsadili, že pokud prohraje, tak si na čelo nechá vytetovat nápis Luktuma. Tak jsem zvědavej, jestli tenhle machr svoje slovo dodrží, nebo jestli zase začne utíkat jako v kleci.
Po tomhle zápase přišla pro mě úplně nepochopitelná dvouminutová vsuvka rozhovorů, který vedla sestra jedný ze zápasnic. Sám úplně nedokážu popsat, co se tam dělo, ale ta holka nedokázala položit souvislou otázku a celý to vůbec nedávalo smysl. Ač se trochu stydím, musím se přiznat, že v tenhle moment jsem se i mírně těšil na Jakuba Jíru.
Tohle byl jeden z těch nudnějších zápasů, jelikož oba borci uměli aspoň trochu zápasit. Filip Grznár nastoupil se svým preferovaným stylem boje – prostě ho zbiju. A taky tak udělal. Během minuty a půl bylo hotovo, ale jak říkal sám po zápase Filip: „Co jinýho jste čekali, vy čůráci.“
Na začátku fightu mě mírně rozhodilo, že oba dva byli v kleci bez trika. Když jsem se ale po chvíli zorientoval, byl to super zážitek. Bez trika měl v sobě šílenej zápal a od nástupu až do konce v podstatě jenom hopsal. Jeho neustálý poskakování a kroucení hlavou ho ale vyčerpalo, takže byl po chvíli nejenom bez trika, ale taky bez energie. Honza s ním švihnul o zem jako s pytlem brambor a potom ho už jenom domlátil v rohu. Ani tady jsem se nedočkal druhýho kola.
Finální dva zápasy byly něco naprosto neskutečnýho. Tolik emocí, tolik energie, tolik bizáru. Ženský zápas začal kosmetickou úpravou nehtů, aby nedošlo k poranění. Nejlepší na tom všem je, že to blbý stříhání nehtů trvalo dýl než většina zápasů, která fightu předcházela. Ale jakmile to začalo, bylo to naprosto skvělý.
Holky se snažily různě máchat rukama a dávat kopy z otočky. Byly to tři kola naprostýho zmatku, kterej ale moje bizár milující srdce strašně moc potřebovalo. Nakonec to dopadlo tak, že Silvia stáhla Holakys podprsenku víckrát, než daly holky pořádnej úder. Vydržely ale bojovat celý tři kola, za což jim patří moje veliký díky, protože takhle dobře jsem se už fakt dlouho nezasmál. Vítězkou tohohle skvělýho bizárku se stala na body 3:0 česká královna OnlyFans, xHolakys.
Před finálním fightem přišla další strašná klauniáda. Jakmile jsem viděl v kleci Kluka s kamením, tak jsem věděl, že bude průser. Týpek úplně z ničeho nic začal vyzývat na fight Adama Kajumiho, kterej nakonec přišel za ním a Jakubem Jírou do klece, kde se mu začali oba vysmívat, že se všech bojí a že je srab a blbeček. Všechno to skončilo tím, že se proti Kajumimu Kluk s kamením rozběhl a dal mu tělo. No kvalitní divadelní podívaná, akorát že vůbec nevím, proč se to odehrálo.
Poslední fight měl podle očekávání nejlepší atmosféru. Vercettimu bych rád předal cenu za nejlepší nástup, kdy do klece přicházel za doprovodu svých bratrů Shaky a Foresta Blunta. Já bejt Datel, tak po tomhle nástupu z šatny radši nevylejzám a zápas vzdám. Jak říkaj kluci: „Sežeru ti Datla.“
Byly to akční a vyrovnaný tři kola a byl to asi jedinej fight, na kterej se dalo nějak víc koukat. Vercetti nakonec prohrál, protože zůstal na konci zápasu ležet s Datlem na zemi a nedobouchal ho, jelikož Datel mlel z posledního.
Celou dobu jsem čekal, kdy Vercetti vytáhne z trenek kudlu a ukáže Datlovi správnou ústeckou férovku, to se ale nestalo a Datel nakonec vyhrál 3:0 na body. Fight sám o sobě teda tak bizarní nebyl, ale to, co následovalo, korunovalo celý večer. Datel měl srdceryvnej projev, u kterýho od srdíčka vzdychal. Čekal jsem jenom, kdy oznámí svoji prezidentskou kandidaturu, ale nakonec jenom poděkoval, komu mohl, a zápas věnoval svojí babičce, co měla narozeniny. Tak Marku, dík moc a babičce všechno nejlepší k osmdesátinám!