Přihlášení se k heyfomo
Kocour v botách 2? Literally traumatising
Kocour v botách 2 přišel do kin. Pomalu, ale jistě válcuje třeba Avatara 2, a to jak v počtu pozitivních recenzí, tak ve výdělcích. Jakožto správná cat mom jsem si tuhle bombu nabitou micíčky nemohla nechat ujít! Jaké to tedy bylo? 👇
Trigger warning: Článek nečti, pokud máš kočku a někdy si představuješ, jaký bude tvůj život, až ti umře, a potom nezastavitelně brečíš (i když je kočka zdravá a jsou jí dva roky). Or is it just me? Anyway...
(Ilustrační foto: Já a moje kočka)
OK, takže od začátku zde byly red flags. Třeba to, že film je v českých kinech (čti v Plzni) dostupný pouze s dabingem. Dobře, je to pohádka, ale stejně jsem chtěla full experience s Kocourem v botách namluveným španělským daddym Antoniem Banderasem. Řekla jsem si ale, že nebudu pussy (haha, kočičí joke) a zvládnu i český dabing, přece jen je target audience asi o 10 let mladší, než jsem já.
Čekala jsem hodně. Pokud jsi ještě doteď měl/a nějakou naději, že tenhle článek bude klasická recenze (čemuž bych se divila), tak to teda shrnu: animace 10/10, Kocour v botách 10/10, výskyt koček na plátně 9/10 (mohlo jich být víc), plus na konci filmu je hint na pokračování Shreka 100000/10.
Kocour v botách taky podstoupil několik zkrášlujících úprav, tzv. all star package, a moc mu to ve filmu sluší:
Tak to bychom měli. Dostáváme se nicméně k problému (spoilers ahead), kdy Kocour v botách (frajer) umře poté, co na něj spadne zvon ve španělské vesnici. Probudí se u vesnického veterináře a tady končí veškerá legrace. Kocour v botách už totiž vyplýtval 8 ze svých devíti kočičích životů, zbývá mu tedy ten poslední. Rozhodne se odejít do důchodu, což je OK, jediný problém je postava Smrti, která ho celý film nahání.
Smrt je vyobrazena jako děsivý vlk s červenýma očima, který kocourovi dává panic attacks a chce ho zabít dvěma srpy (takže je levičák). Kocour se nakonec na důchod vykašle, jde za dobrodružstvím spolu s Čiči Tlapičkou a čivavou Paris Hilton yadayadayada.
Celý film je pak metaforou pro to, že žít ve strachu ze smrti se nedá a musíme ocenit krásu života (i když máme jen jeden poslední) a věci, které život dělají worth living, jsou zážitky, rodina, přátelé a láska. Což je sice hezké, ale já chtěla strávit příjemné odpoledne v kině, ne brečet hodinu v kuse.
Osobně si totiž představuju, že až můj kocour umře, vydá se po duhovém mostě do nebe, které bude plné paštiček, odkud na mě bude shlížet. Představa toho, že ho nahání vlk se srpem, je pro mě neúnosná. Po filmu jsem musela okamžitě jet domů a zkontrolovat, jestli můj kocour žije (žije).
Ze zážitku se vzpamatovávám to this day, ale pokud nejsi labilní, na Kocoura v botách 2 běž, určitě si film užiješ!
