Knižní klasiky, které tě neunudí k smrti

Kdo chytá v žitě

Skvěle a velmi specificky napsaný příběh, který vypráví sedmnáctiletý Holden Caulfield, tě svou jedinečností stoprocentě zaujme hned v prvních odstavcích. Ať už si v průběhu čtení budeš myslet o hlavní postavě cokoliv, věřím, že tato kniha opravdu stojí za přečetní. Napsal jí Jerome David Salinger – spisovatel, jenž se mimo jiné znal s Ernestem Hemingwayem.

Dílo Kdo chytá v žitě z roku 1951 bylo Salingerovým prvním a zároveň posledním literárním počinem. Americký poválečný román popisující třídenní cestu dospívajícího mladíka, který nezapadá ani mezi děti, ani mezi dospělé, se stal druhou nejčastěji vyučovanou knihou na veřejných středních školách.

451 stupňů Fahrenheita

Fiktivní svět je antiutopickou budoucností, ve které se pálí knihy a číst je zakázáno. 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při které se papír vznítí a hoří. Titul, jenž je z mého úhlu pohledu ztělesněním nadčasovosti, napsal americký spisovatel Ray Bradbury už v roce 1953, což je pro mě vzhledem k obsahu naprosto fascinující. 

Knihu jsem tentokrát nečetla, ale poslouchala, protože se mi do ruky dostala výborně namluvená audioverze. Dílo mi svým jazykem i příběhem vyrazilo dech a myslím, že v něm najdeš spoustu mouder, která se ti budou hodit obzvlášť v dnešním digitálním světě.

Obraz Doriana Graye

Kulturní a historický úpadek se vyznačoval bohémstvím, alkoholem, nezávazným sexem, tuláctvím a výstředností. To samé bychom mohli říct o Obrazu Doriana Graye, který napsal Oscar Wilde v roce 1890.

Pokud tě baví estetický instagramový příspěvky nebo tiktoková videa, kniha bude dost možná tvým šálkem kávy. Podle mě je totiž estetickým prvkem dekadence. Z krásného a nevinného Doriana se postupem času stane naprostá zrůda. Dílo však není jen o kráse a jejím úpadku. Otevírá otázku zátěže existence, její konečnosti a vyrovnání se s konečností.