Přihlášení se k heyfomo
Křehkost, ladnost, nadýchané sukýnky, nacvičené úsměvy. Drogy, sex, hledání sebe samé, hlad a smutek. Takový kontrast nabízí intimní zpověď Miřenky Čechové, která ve své knize poodhaluje své dospívání a studium na pražské taneční konzervatoři v devadesátých letech.
Miřenka je desetiletou holčičkou, která přichází z malého města do Prahy, aby si splnila svůj sen a stala se nejlepší baletkou na světě. Miřenka je taky rebel bojující proti systému striktních pravidel na internátě, kde bydlí se spolužačkami. Miřenka je tak trochu poutníkem, který každý víkend přespává někde jinde.
Kniha je vedena formou deníkových zápisů, které mapují osm let strávených na konzervatoři. Svět baletek však autorka nelakuje na růžovo, jakkoliv by se to k tematice mohlo hodit. Zápisky poodhalují každodenní dřinu na hodinách klasiky, snění o nablýskaném jevišti nebo soupeření se spolužačkami v tom, kdo vynaleze drastičtější způsob, jak zaručeně zhubnout. Vytoužená kariéra čeká jen na tu nejlepší a nejdrsnější a tou Miřenka rozhodně je. Nebo se jí alespoň snaží být. Jenže čím více si buduje svou tvrdou skořápku, tím více je uvnitř křehká, zalitá smutkem a ztracená sama v sobě.
Ptáš se teda Ančiny mámy, jak zhubnout. Máš si prej k večeři dát místo dvou krajíců s máslem jenom jeden a dvě rajčata. To je fakt naivní, krajíc chleba si za střízliva rozhodně nedáš, protože máš pak tejden výčitky svědomí a pocit, že jsi porušila všechny pravidla světa. Copak tady nikdo neví, že jsi na sebe mega tvrdá? Že se ničíš úplně dobrovolně a s hrdostí, a ne proto, abys dostala pochvalu?
Vše se odehrává na pozadí divokých devadesátek, Miřenka je tak přes den pilnou studentkou, která o přestávkách potají kouří na záchodech, a po nocích objevuje pražskou klubovou scénu, divoké party, kde není nouze o alkohol ani drogy.
Dneska jsi spala v kašně na Karláku. Bomba! Další zážitek. Zalomily jste to tam s Lýdií kolem pátý ranní. V devět vás vzbudili policajti, slunce už dost pražilo a vy jste byly rozvalený tam, kde většinou bejvá voda. Prej: "Co tady, holky, děláte?" "Odpočíváme," řeklas těm blbečkům. "Tak jděte odpočívat domů," oni na to. "Bezva nápad," říkáš jim se šklebem. Tak jste to šly na zbytek soboty zalomit do kuskusérie do Roxy.
Hlavní hrdinka potkává lidi mimo svou taneční bublinu a nahlíží tak do jiného, jí tolik neznámého světa. Zásadní je okamžik, kdy se dozvídá, že má bratra, o kterém její rodiče dlouhá léta mlčeli, a rozhodne se ho vypátrat. Jenže její sourozenec je úplně jiný, než jak si ho vysnila ve svých představách.
A jiná je nakonec i Miřenka, která (i když konzervatoř dostuduje) dojde k názoru, že s tancem nechce mít už nic společného, alespoň ne s tím klasickým. Je však možné opustit něco, čemu obětovala tolik let, dřiny, potu a slz? Kam se bude ubírat její život, když její jediný plán – být nejlepší baletkou na světě – nevyšel?
Tuhle knížku doporučuju každému, kdo má rád velké životní příběhy, zajímá ho, co stojí za nablýskaným světem baletek, nebo chce blíže poznat, jak se žilo v devadesátých letech v obnovené, vzpamatovávající se demokracii.
Četl/a jsi Baletky a jak se ti kniha líbila? Který titul by se tu měl objevit příští měsíc? Dej mi vědět na @_kajina – příště tu může být tvůj knižní tip!