To, co dříve mělo sloužit k propojení lidí, se proměnilo v nekonečný proud obsahu, který spíš zahlcuje, než spojuje. Umělá inteligence přebírá kontrolu a čím dál hůř rozpoznáváme, co je ještě reálné a co už ne.
Když se chceš přihlásit na Facebook nebo Instagram, vyskočí na tebe, že ti pomáhá „spojit se s lidmi ve tvém životě“. Což je samozřejmě totální blbost a úplně mimo realitu věci.
Počáteční sociální sítě byly vybudované na myšlence autenticity a propojení. Spojit se s přáteli ze střední nebo vidět, co dělá tvoje rodina na druhé straně světa. I samotné influencerství bylo často založené na tom, že to byly děti, které neměly kamarády*ky, nebo prostě lidé, kteří chtěli sdílet svoje zájmy. A i kdybychom šli po úplném minimu, za tím telefonem pořád stáli reální lidé.
To je ale dávno pryč. Soutěž o to nejcennější, co máme - naši pozornost - běží dál a na plné obrátky. Naše feedy už nejsou plné lidí, ale zahlcené obsahem.
Videa, u kterých nepoznáš, jestli jsou nebo nejsou reálná, míří na tvoje emoce a prvotní instinkty a mohou být plná dezinformací. Nejhorší možná potrava pro náš mozek, která ho postupně rozkládá, stejně jako nezdravé jídlo rozkládá naše tělo.
Podle analýzy, kterou pro Financial Times provedla společnost GWI a která zkoumala online návyky 250 000 dospělých ve více než 50 zemích, se zjistilo, že čas strávený na sociálních sítích dosáhl vrcholu v roce 2022 a od té doby postupně klesá. Nešlo přitom jen o dočasný nárůst způsobený lockdowny během pandemie.
Ve vyspělých zemích trávili dospělí ve věku od 16 let na sociálních sítích ke konci roku 2024 v průměru dvě hodiny a dvacet minut denně, což je téměř o 10 % méně než v roce 2022. Nejvýraznější pokles je patrný u skupiny, která na sítích trávila nejvíce času, tedy u teenagerů*ek a early dvacátníků*ic.
Dalším poznatkem z výzkumu GWI je, že výrazně ubývá lidí, kteří používají sociální sítě k udržování kontaktu s přáteli nebo k poznávání nových lidí. Od roku 2014 jejich podíl klesl o více než čtvrtinu.
Well, toť otázka za milion. Bůh ví. Já bych byla nejradši, kdyby celá AI bublina splaskla a zmizela, ale to není karta, na kterou bych vsadila.
Osobně jsem unavená z toho, že žijeme v reálné verzi Truman Show, kde hrajeme jak jeho, tak publikum. Ve skutečnosti netoužíme po ničem jiném než po autenticitě, blízkosti, pochopení a empatii, která se ze světa pomalu vytrácí.