„Jsi bílá jako stěna, není ti špatně?“ We made it to pale shaming 

„Bianco, bianco," pokřikuje na mě skupinka locals v Itálii. Ptám se kamarádky, ať mi přeloží, co mají ti zralí muži na srdci, no a dozvím se, že jim přijde k popukání moje světlá kůže, protože bianco je v překladu bílá.

Nemusím však ani jezdit do zahraničí, abych se s podobnými poznámkami střetla. „Adélko, jsi nějaká bledá, není ti špatně?," říká babička skoro pokaždý, co mě vidí. „Měla by ses trochu opálit, jsi bílá jako stěna", slýchám prakticky odmalička, ať už od členů rodiny nebo náhodných lidí, s nimiž přijdu do kontaktu. Znamená to, že mě lidi shamují za to, že jsem pale?

Hele takhle, pointou tohohle článku není stavět se do role crybaby a kreditovat tím beauty průmysl za narušení mýho sebevnímání, ale spíš ukázat tu absurditu toho, kam až jsme kvůli standardům a tlaku společnosti schopní zajít. Koneckonců, as always.

Anyway, já osobně jsem nikdy moc nechápala obsesi kolem tan culture a toho, proč si lidi nepřijdou dostatečně atraktivní se světlejším odstínem kůže. Netvrdím, že ve mně narážky nikdy nevzbudily pochybnosti ohledně toho, že bych přeci jen mohla vypadat trochu „zdravěji", obzvlášť když jsou oba mí rodiče tanmaxxing fanatici. Díky bohu mě to ale nikdy nezasáhlo do takový míry, abych kvůli tomu strávila celý léto sluněním se na lehátku nebo pravidelným navštěvováním solárka.

„Can't wait to look like this again."

Celý tenhle „nešvar" umocňuje příchod léta a obrovská internetová schýza, kdy krom „see you in the tiniest bikini" neustále narážím na příspěvky typu „can't wait to look like this again" a k tomu přiloženou fotku s viditelnými tan lines. S nadsázkou řečeno, benzín do ohně přilévají i kampaně světových značek, z nichž ve mně nejvíc rezonuje Rhode, kde naglazovaná Hailey Bieber představuje nový bronzer, aby někdo náhodou nebyl v létě jenom trošku pobledlej.

Don't get me wrong, já naprosto chápu, že stejně tak jako mám já v genech světlou pleť, tak někdo jinej má přirozeně větší sklon na slunci zhnědnout a neudělá s tím prostě nic, protože se tak narodil. Zároveň je nějakej ten pomyslnej ideál krásy a to, k čemu inklinujeme, čistě subjektivní, jen si kladu otázku, jak je možný, že bledost považujeme za něco „méně atraktivního", když nám jsou neustále jak zdravotnictvím, tak marketingovými kampaněmi omílány negativní dopady UV záření?

Zajímavá je i skutečnost, že z historického hlediska bylo nahlížení na snědost kůže prokazatelně zcela odlišné, bavíme-li se především o západní kultuře.

Po většinu evropských dějin byla bledost znakem aristokracie, která nemusela trávit dny na poli tvrdou prací. Ženy se dokonce pudrovaly olovnatými líčidly, nosily slunečníky a rukavice, přičemž snědost přenechávaly nižší vrstvě. S průmyslovou revolucí nastal switch, kdy se dělnická vrstva přesunula do továren, zatímco bohatí začali jezdit k moři, sportovat a chillovat na sluníčku.

Pomyslnej milník a kinda i revoluci v nahlížení na opálenou kůži má mít na svědomí Coco Chanel. Ta se v roce 1923 měla vrátit z Riviéry, řekněme v lehce připečeném stavu od sluníčka, a místo toho aby svůj tmavší shade schovávala, hrdě ho nosila jako doplněk. Od tý doby se měl bronz stát beauty standard.

Tohle bylo něco málo z historickýho soudku. Nicméně berme v potaz to, že na východě i v současnosti trh s bělícími přípravky šplhá až k devíti miliardám dolarů a podle průzkumu WHO je pravidelně používá skoro 40% žen v zemích jako Čína, Korea nebo Filipíny. Do tohoto však nebudu zabředávat, protože by to bylo minimálně na jednu další esej. 

Vzít si z toho můžeme hlavně to, jak je tohle nahlížení ve skutečnosti pomíjivý. Většinou jde jen o otázku místa a doby, a to i navzdory všem rizikům, která se k dokonale opálené kůži vážou.

Takže zpátky k mojí původní otázce: jak je možný, že i přes všechny ty warning labels chceme být stále opálení? Když se vědci ptali lidí, proč se opalují, nejčastěji nezazní zdraví, ale vzhled. Prostě si připadáme hezčí.

Tanning addict?!

Z biologického hlediska spouští UV záření v kůži produkci beta-endorfinů, tělu vlastních opioidů, které sedají na stejný receptory jako tvrdší substanční látky. V jedný menší studii dokonce dostali pravidelní návštěvníci solárka blokátor opioidů a polovina z nich měla příznaky podobný abstinenci. 

Teď to nejvíc heavy na závěr aka solárka. Podle metaanalýzy z roku 2021, která prošla přes padesát studií, zvyšuje opalování v soláriu riziko melanomu zhruba o čtvrtinu, a u časnýho melanomu, tedy do 50 let, dokonce kolem 75 %. A čím dřív a čím častěji s tím člověk začne, tím hůř. V redakci jsme řešili, že některý lidi údajně doktor posílá do solárka kvůli údajné ochraně před pihami či znamínky, dovolím si však tenhle BS vyvrátit. Žádná seriózní dermatologická autorita solárko na kožní problémy nedoporučuje. Jediný, co existuje, je tzv. fototerapie, lékařská léčba úzkým pásmem UVB na lupénku nebo vitiligo.

Yeah well, tak všem pale boys and girlies přeju co nejmíň rudý kůže a loupání. Ale nezapomeň, že ať máš jakýkoliv odstín kůže, everything is perfectly fine w u, just stay safe <3.