Jsem moc chudá na pretty privilege?

You're Not Ugly, You're Just Poor

O celebritách to slýcháme pořád: „Jak by asi vypadala Kylie Jenner nebo Bella Hadid, kdyby neměly peníze?“ zatímco se díváme na fotky před a po plastických operacích. Lindsay Lohan, Kris Jenner a jejich facelifty, malé nosíky, pro které si jako přes kopírák chodí jedna it girl za druhou.

Jenže to není pravidlo jen pro celebrity. I já mám kolem sebe nejednu kamarádku nebo kamaráda, kteří chodí na botox, lip filler, vlasy, nehty, do fitka, kupují korejskou skincare a nechávají v Sephoře čtvrtinu výplaty. Poslední dobou to zkrátka vypadá, že se většina z nás stala obětí beauty průmyslu.

Jak jsem zmiňovala: krása už není jen o genetice. Je to kombinace vrozených predispozic a péče, kterou do sebe vkládáš. Právě udržovaná krása je čím dál víc podmíněná tím, kolik máš peněz na účtě. Protože „upravený vzhled“ dnes rozhodně nejsou jen umyté vlasy a trocha řasenky. Ženy i muži se dnes musí snažit mnohem víc, aby odpovídali ideálu krásy.

Kolik tedy stojí krása?

Manikúra šest set až tisíc korun, řasy a obočí kolem tisícovky, mně například udržování blond vlasů vyjde na čtyři tisíce každé dva měsíce. Kosmetika, skincare, oblečení... Když to sečteme, jsme na tisících měsíčně. A to nemluvím o žádných zákrocích. Peníze ale nejsou jediná měna, kterou tu platíme. Na vysedávání v salónech potřebuješ i čas.

Dalo by se tak říci, že díky různým procedůrám může krásy dosáhnout každý, jen si musí připlatit. Čím dál víc lidí si proto bere úvěry, hledá levnější zákroky v zahraničí nebo podstupuje rizikové procedury.

Ať už jde o výlet do Turecka, kde si necháš udělat nové zuby, plastickou operaci, nebo objednávky z pochybných eshopů, kde lidé shánějí levnější verze botoxu, výplní rtů nebo injekcí, které mají rozpouštět tuk. 

Jenže pokud se to budeš snažit obejít, bude to vidět. Bohatí lidé si mohou dovolit procedury, které vypadají přirozeně, a to je ten největší flex. Chudší vrstvy mají často přístup jen k lacinějším alternativám a i když do svého vzhledu taky investují, výsledek bývá viditelnější a nápadnější.

Aesthetic labor

Neboli úsilí, které vkládáš do svého vzhledu, protože si uvědomuješ, že to má reálný dopad na tvůj život. To, jak vypadáš, totiž může ovlivňovat tvé pracovní příležitosti i jak tě přijme společnost.

Nejde jen o čísla na sítích, krása ovlivňuje i to, jak tě lidé vnímají v úplně běžných situacích. Výzkumy opakovaně ukazují, že ti, kdo odpovídají mainstreamovým standardům krásy, jsou častěji považováni za kompetentnější, inteligentnější, pracovitější a spolehlivější.

Naopak lidé, kteří nejsou většinově považováni za přitažlivé, bývají vnímaní jako méně schopní, méně motivovaní nebo dokonce zanedbaní. A to i v profesních kontextech, jako třeba při pracovních pohovorech nebo hodnocení výkonu.

Krása jako třídní otisk

Podívej se do historie: bledá pleť značila aristokratický původ, kdežto opálení bylo symbolem chudoby a práce na poli. Dnes je to zas úplně naopak a opálení je naopak známkou toho, že máš čas a peníze na dovolenou.

Standardy krásy se mění, ale jedno zůstává: vždycky odrážejí to, co si může dovolit elita.

I když dnes existuje větší „diverzita“ krásy, ve skutečnosti se často tolerují jen určité její formy. Třeba plus-size modelky: ano, ale s plochým břichem a symetrickým obličejem. Což pořád není dostatečně inkluzivní a dosažitelné.

Váha jako taková je další symbol statusu, kdy díky Ozempicu přes noc zhubla polovina celebrit. Ve spojení s facelifty se jim podařilo kolem sebe vytvořit další závoj nedosažitelnosti.

Girl math

Když si dáme pět a pět dohromady, vyjde nám, že pretty privilege is real a není zadarmo. Čím víc se zvyšují nároky na vzhled, tím víc se tenhle typ výhody oddaluje lidem, kteří jsou v těžších životních situacích.

Je těžké se vymanit ze spárů ideálů krásy, i když o tom možná potají sníš. Pořád si ale můžeš vytyčit vlastní hranice.

Co je pro tebe příjemná rutina a co už vnímáš jako zbytečný tlak? Co ti pomáhá cítit se dobře a co tě naopak udržuje v nekonečném kolotoči nespokojenosti?

Vzhled má reálný dopad na náš život, to si nebudeme nalhávat. Ale není potřeba se ztratit v honbě za ideálem, který je sám o sobě proměnlivý, nedosažitelný a poháněný konzumem.