Vypadá to, že když jde o bi členy LGBTQ+ komunity, jedno se jim neodpouští: vztah s opačným pohlavím. Jaké předsudky je pořád pronásledují (hlavně od vlastní komunity) a co s tím můžeme dělat?
Bi ženy si můžou dělat co chtěj, dokud nechodí s opačným pohlavím. Tam queer komunita „draws the line“ a obrací se ke staré dobré bifobii. Proč mají ale někteří lidé potřebu diktovat, co můžou ženy dělat se svým intimním životem?
V posledních měsících se v queer komunitě hodně řeší JoJo Siwa i Billie Eilish, ale bohužel ne kvůli jejich hudbě. Obě se v minulosti buď přímo nebo nepřímo hlásily k tomu, že jsou queer (Billie řekla, že nemá ráda nálepky). To hodně fanynek potěšilo. Přirozeně pak vzbudilo vlnu zklamání a možná až odporu, když JoJo začala chodit s Chrisem Hughesem a Billie se líbala s Natem Wolffem.
Obě čelily obvinění, že svou identitu jen předstíraly. Byly označeny za queerbaiterky, jako by randění s mužem automaticky znamenalo, že přestáváš být queer. Tohle je přesně ta tenká hrana, na které bisexuální lidé často balancují.
Jsem taky bisexuální, nebo spíš pansexuální, protože gender pro mě nikdy nebyl tím rozhodujícím. Měla jsem štěstí, že žiju v otevřený bublině, kde jsem se nikdy necítila diskriminovaná, ale i tak jsem si vyslechla poznámky jako „stejně si jednou najdeš kluka“ nebo „tohle je jen fáze“.
Chápu, že lidi mají svoje nejistoty, a ty se projevujou i ve straight vztazích, proto jsem si to nikdy nebrala moc k tělu. Ale vím, že pro spoustu dalších lidí to může být o dost horší.
A pak je tu ještě jeden nešvar: je v pořádku, když někdo přechází od hetero identity k lesbické, ale jakmile si holka po vztahu s holkou najde kluka nebo si uvědomí, že je bisexuální, přichází zklamání a kritika ze strany queer komunity. To je další příklad bifobie.
Co s tím můžeme dělat?