Jezera, hory a čevapčiči. Průvodce Slovinskem pro dobrodružné duše na budgetu

🚍 Cesta

K Bledu

Začínali jsme v Olomouci (neboj, nemusíš se stěhovat do Olomouce, jezdí to i odjinud). Velmi mile nás překvapilo, že odsud jezdí noční Flixbus do Bleduza pár stovek. Ten mimochodem staví i v Brně. Spoj má ale menší háček, a to je noční přestup v rakouském městě Klagenfurt.

Přestupu jsme se báli, přeci jen nás čekalo 1,5hodinové čekání od čtyř ráno na nádraží, o kterém jsme ani nevěděli, jestli vůbec bude otevřené. Ihned po vystoupení nám ale spadl kámen ze srdce! Autobus staví v těsné blízkosti nově zrenovovaného vlakáče, který je otevřený celou noc. Uvnitř sedělo jen pár pocestných, jako jsme byli my, Klagenfurt je totiž zkrátka taková přestupní stanice. V pět hodin dokonce otevřeli pekařství, takže jsme si nakoupili čerstvé pečivo, kafe a vyrazili na autobusovou zastávku.

Pokračovali jsme dalším Flixbusem do Bledu. Tenhle spoj jel přímo z Česka, což jsme si bohužel uvědomili až po hlasitém zdrbání našich spolucestujících... Čechů. Zároveň to je ale dobrá zpráva pro čtenářstvo z Prahy a Českých Budějovic, do Bledu se můžete dostat přímým spojem!

K Bohijnskému jezeru

Z Bledu jezdí k Bohijnskému jezeru autobus každých pár desítek minut. Spoje najdeš jednoduše přes Google mapy. My jsme jeli až k jeho západnímu břehu, do vesnice Ukanc, a jízdenka nás stála 5 Euro.

Do Lublaně

Být ve Slovinsku a nevidět Lublaň by byl celkem trapas, takže jsme její návštěvu zakomponovali do naší zpáteční cesty do Česka. Od Bohijnského jezera se do ní dostaneš autobusem i vlakem, vždy ale minimálně s jedním přestupem. My jeli mixem dvou autobusů a jednoho vlaku a cesta nás vyšla na 8 Euro.

Zpět do Česka

V Lublani jsme strávili celý den a zpět domů vyrazili nočním autobusem v 1:30 hodin ráno. Čekal nás ranní přestup ve Vídni, kam jsme ale díky plynulému provozu dorazili o celou hodinu dříve, takže jsme na další spoj čekali dvě hodiny místo plánované jedné . Zachránilo nás ale otevřené pekařství v blízkosti zastávky, kde jsme se občerstvili a vyrazili dál. Do Olomouce pak už jel přímý autobusový spoj, který jel mimo jiné třeba přes Brno.

Do Prahy a Českých Budějovic to jezdí z Lublaně takhle👇

🏠 Ubytování

Ubytování v téhle části Slovinska je celkem oříšek, hlavně pokud ho budeš shánět na poslední chvíli. Připrav se na vysoké ceny, a to i za místa v kempech, hostely nebo chaty, kde se spí na pokoji s několika lidmi. Tento typ ubytování je pro hikery ve Slovinsku nejběžnější, ekonomicky nejvýhodnější (to neznamená, že levný) a hlavně se nachází v lokalitách, odkud se potom nejlépe stoupá do hor, nemusíš zkrátka urazit několik kilometrů ještě než se dostaneš k začátku turistické trasy.

K hledání doporučuji využít tyto stránky, na kterých najdeš seznam všech turistických chat v Triglavském národním parku.

My jsme spali v Koče pri Savici v předělaném seníku, kde na sebe bylo namačkáno 17 lůžek, nefungovaly sprchy, a pro naše štěstí netekla ani teplá voda, takže jsme se myli ledovou vodou u umyvadla. Cenově nás tahle paráda vyšla zhruba na 800 Kč na osobu na noc.

⛰️ Triglavský národní park

Náš starting point na túry byla Koča pri Savici, tedy chajda u vodopádu Savica. Od ní jsme vyrazili k Dolině Sedmi Triglavských jezer. První část trasy byla nejnamáhavější, protože jsme museli po ferratách vystoupat 700 výškových metrů, jen abychom se ocitli v místě, odkud jde stoupat plynule po normálních cestách. Rozhodně odsud ale byly nejkrásnější výhledy, takže i když jsem myslela, že padnu, na tohle místo bych se klidně vydala znovu, a tobě ho taky doporučuji.

Jen pár minut po tomto šíleném výstupu nás čekala přestávka u Černého jezera a pokračovali jsme dál. Zbytek cesty byl taky painful, ale rozhodně z hlediska námahy nic nepřekročilo začátek naší trasy.

V Dolině Triglavských jezer leží Koča pri Triglavskih jezerih, kde vaří!!! My tedy s sebou pro jistotu táhli vlastní vařič a jako správní Čehúni si na tomto malebném místě ukuchtili kuře na paprice z pytlíku, ale ochutnali jsme i jejich borůvkový štrúdl. V nabídce měli i teplá jídla včetně polévky, takže když budeš mezi horami v nouzi, teď už víš, kam zajít.

Odtud nás opět čekalo stoupání, a to do sedla Štapce (1851 m), kde jsme vylezli poslední ferratu a odsud už jsme jen klesali směrem do vsi Stara Fužina, kde naše pěší trasa skončila a zpět na ubytování jsme stopovali, protože kromě toho, že se už začalo stmívat, mi selhalo koleno a zbytek party taky skučel, takže jsme radši shodili ega a nechali se svézt.

Další den jsme zvolili kratší procházku kolem Bohinjského jezera, protože nás stále bolely nožky. Původně jsme měli v plánu túru do hor, ale nedalo se nic dělat. Šli jsme trasu po severním břehu jezera z Ukanc do Staré Fužiny, po které sice chodilo mnoho turistů, ale na takový klidnější den ideálka. Na této straně dokonce najdeš i klidné menší pláže, čehož jsme samozřejmě využili a někteří z nás se i vykoupali.

Naším posledním zážitkem v Triglavském národním parku byl vodopád Savica, u kterého jsme byli ubytovaní. Opět šlo o dost turistické místo, dostaneš se k němu jen po zaplacení vstupného a navíc ani nemůžeš přistoupit přímo k němu, protože je obehnán plotem, takže teď už alespoň víme, že všechny aesthetic fotky na Pinterestu jsou focené skrz branku. I tak šlo ale o hezký zážitek a chápu, proč je jedním z nejnavštěvovanějších vodopádů Slovinska.

🏞️ Jezero Bled

Nečekala bych, že to někdy řeknu, ale když jsme k Bledu první den dorazili, byla jsem celkem ráda, že byla mlha a mrholilo. Celému místu to totiž dalo alespoň nějakého ducha, který by tam (alespoň v mých očích) jinak asi nebyl.

Byla jsem trochu underwhelmed, čímž neříkám, že to tam nebylo nádherný, ale zkrátka šlo o jedno z typicky turistických míst, kam člověk přijede autem, udělá si fotky na Instagram a jede zase pryč. Díky počasí, které jsme měli my, tam příliš lidí nebylo, což celý zážitek zlepšilo. Holky se vykoupaly, uvařili jsme si čaj a s plecháčkama v rukou jsme na břehu sledovali ryby v tyrkysové průzračné vodě. Znovu bych tam asi nejela, ale když budeš mít cestu kolem, za kratší zastávku to stojí (hlavně mimo sezónu).

🎨 Lublaň

V Lublani jsme si po příjezdu nechali zavazadla na vlakovém nádraží, kde si je můžeš za pár Euro na den uschovat - jen pozor, do prostorů úschovny se dostaneš jen do 11 hodin večer.

Prošli jsme centrum, které nám v mnoha ohledech připomínalo Brno se špetkou Budapešti a Vídně, navštívili Slovinskou národní galerii, dali si konečně pořádné jídlo (tác pro 4 osoby nás vyšel cenově podobně jako jedna porce s nápojem v horách), chillovali v parcích, dali si výbornou kávu v kavárně moderna. u Muzea moderního umění a čekání na autobus si zkrátili v kulturním centru Metelkova.

Tipy na závěr

🫑 Jídlo v Julských Alpách je opravdu drahé, takže si s sebou doporučujeme vzít menší plynový vařič.

🐻 Rozhodně si sežeň rolničky, které si přiděláš na batoh, a případně i sprej na medvědy. My naše vybavení koupili tady. Stay safe!

⛰️ Choď pouze po vyznačených turistických trasách!!!

🌧️ Nepodceň výběr oblečení. Zabal si s sebou kvalitní nepromokavou bundu a pláštěnku na batoh, počasí se tu mění každou chvíli.

🌲 Nezapomeň si předem zkontrolovat, jestli nejsou některé stezky nebo oblasti v Triglavském parku uzavřené, protože se to často mění kvůli ochraně přírody.

🏞️ Pokud plánuješ výlety k jezerům nebo vodopádům, vyraz spíš ráno, přes den tam bývá hodně turistů.

🚰 Ve Slovinsku je hodně pitné vody z veřejných fontánek i horských pramenů. Dočepovat si můžeš i ve většině horských chat, včetně té v Dolině sedmich jezer.

🗺️ Stáhni si offline mapy a pro jistotu si sbal i papírovou mapu.

🏔️ Pokud máš v plánu ferraty nebo náročnější túry, vezmi si helmu a základní vybavení.