Přihlášení se k heyfomo
Je to skoro každý 12. člověk. Víš, kdo jsou skleněné děti?
Přestože žijí v náročné situaci, nedostává se jim dostatečné podpory, jak od systému, tak od přetížené rodiny. Ani oni sami si často neuvědomují, že mají na nějakou pomoc a podporu nárok. S čím se potýkají oni i jejich okolí citlivě ukazuje dokument Ta druhá.
Tento pojem označuje zdravé sourozence dětí s hendikepem nebo se speciálními potřebami. Podle agentury Behavio je v České republice asi 840 000 skleněných dětí. I přes tak vysoké číslo jim ale není věnován dostatek odborné péče.
Spoustu lidí takové označení vůbec nezná a často bohužel ani ti, kterých se to týká. Už jen možnost uvědomit si, že je jejich situace náročnější než většiny vrstevníků, může být osvobozující. V Česku ale neexistuje žádná komplexní organizace, která by skleněné děti sdružovala, dokázala jim nabídnout preventivní péči před negativními psychickými dopady a umožnila jim sdílet své pocity a zkušenosti.
O budoucnost se velice bojím. Jsem nejstarší sestra a celá ta zodpovědnost je na mně nebo aspoň to tak vnímám. Dělám vše pro to, abych se o něho mohla postarat a měl krásný život tak, jak doteď má.
Z výzkumu skleněných dětí, který vznikl pod záštitou Katedry sociologie Filozofické fakulty a organizace Nautis, vyplývá, že tito sourozenci můžou čelit různým psychologickým, emocionálním i sociálním výzvám. Jako jsou například:
- Poruchy spánku
- Poruchy příjmu potravy
- Pocity nadměrné zodpovědnosti
- Nadměrná dávka stresu
- Úzkosti
- Deprese
- Pocity nejistoty ohledně budoucnosti
Tyto výsledky zdůrazňují potřebu zaměřit se na zlepšení podpory pro sourozence osob s postižením, včetně psychologické pomoci, vzdělávacích programů a možností sdílení zkušeností.
Především mimo Prahu je logisticky i finančně náročné získat pomocnou službu, která by rodině s dětmi, které mají speciální potřeby, pomohla. Proto roli pečovatele často zastupují sourozenci, kteří si významnost a náročnost své pomoci nemusí uvědomovat.
Kdykoliv chci jít někam s kamarádkami nebo jet na výlet, musím všechno hlásit dopředu. I směny na brigádě, když přijedu, atd. Ale ne, protože by se o mě báli nebo tak, ale protože potřebují, aby byl někdo doma s bráchou.
Pro nás, kteří jsme takovou situaci sami nezažili, může být porozumění situace náročné. Skvěle ji však přibližuje dokumentární film Ta druhá od Marie-Magdaleny Kochové, která je sama skleněným dítětem. Dokument citlivě otevírá tolik potřebnou diskuzi na toto téma, která nejen v Česku, ale i ve světě chybí.
Skleněné děti své sourozence milují nadevše, a proto se na péči o ně podílejí. Je ale potřeba zlepšit podpůrný systém pro takové rodiny. Ať už by to znamenalo třeba jen pouhé sdílení vlastních pocitů s lidmi, co mají stejnou zkušenost.
Moje sestra je svým pohledem velmi inspirující, myslím, že jsem díky ní mnohem empatičtější, pozitivní a pokornější.