Taylor Swift se na svém novém albu snaží být lyrická i introspektivní, jak je to u ní zvykem, ale často končí u sebestřednosti. A i když zůstává popovou královnou, tentokrát působí spíš jako parodie na sebe samou.
Když se Taylor Swift a Travis Kelce zasnoubili, v popisku pod instagramovým oznámením stálo: „Your English teacher and your gym teacher are getting married.“ A takhle možná Taylor vidí samu sebe.
Taylor je výjimečná, co se týče metafor a lyriky a byla za to chválena už při svých předchozích albech. Dokáže ve svých písních vytvářet celé světy, výborně psát o girlhood experience (konkrétně o white girl girlhood experience) a o životních situacích, se kterými se dokážou lidé ztotožnit. Tyhle schopnosti dřív dokázala skvěle ukázat.
Jenže když vydáváš album každý rok a víš, že právě propracované texty jsou ta sauce tvorby, může být těžké občas udělat krok zpátky, podívat se na to z širší perspektivy a přiznat si, že to možná není ono.
🎲V kostce: Hodně textů na albu je corny a cheesy. Celková perspektiva působí ufňukaně a těžko se s ní dá ztotožnit, hlavně kvůli neustálým odkazům na luxus a na to, jak těžké je být slavná.
V písni Cancelled, která je podle některých lidí na socials o Blake Lively, která se dostala pod palbu kritiky kvůli propagaci filmu It Ends With Us a soudnímu sporu s Justinem Baldonim (což si ale nemyslím), zpívá o úskalích slávy a o tom, jak těžké je udržet si clean reputation v závislosti na lidech, se kterými se obklopuješ. Refrén zní:
„Good thing I like my friends cancelled
I like 'em cloaked in Gucci and in scandal
Like my whiskey sour
And poison thorny flowers
Welcome to my underworld
Where it gets quite dark
At least you know exactly who your friends are
They're the ones with matching scars”
Nejsem si jistá, jak otřelé téma „vím, kdo jsou moji praví přátelé“ zní z úst pětatřicetileté ženy.
O kom je píseň Cancelled, je trochu záhada. Zpěvačka se údajně nechala inspirovat příběhy lidí kolem ní, neuvedla ale kterými. Někteří fans tipují také Sabrinu Carpenter, která byla kritizovaná za své sexuální texty, nebo o Seleně Gomez, která je šikována proti Hailey Bieber již několik let.
Já si ale myslím, že mluví o Brittany Mahomes. And that's the thing.
Taylor si vytvořila vlastní mytologii a svět, kde se realita a umění prolínají tak moc, že už mezi nimi nejde dělat rozdíl. Když máš píseň o svých „problematických přátelích“, a zároveň trávíš čas s Trumpies a right-wing podcasterama – no tak, no tak.
Nemyslím si, že Taylor má skutečný politický názor. Potřebuje jen zůstat dostatečně blízko mainstreamu, aby si lidi kupovali všechny varianty jejích alb. A nikdy vlastně nebudeme vědět, co si opravdu myslí a asi to ani nemá cenu řešit, protože se to stejně nikdy nedozvíme.
To, co to ve mně vyvolává, je pocit, že si Taylor myslí, že stojí nad jakoukoli kritikou. A jestli vám to nevadí a prostě si chcete jen užít hudbu, je to naprosto v pořádku. Ale na novém albu je čím dál víc cítit, jak tenhle její přístup prosakuje i do samotné hudby.
Brat je album o spoustě věcí, ale pojďme rovnou k tomu slonovi v místnosti. Sympathy is a Knife je podle mnohých, alespoň na první pohled, o Taylor Swift. V písni jde však hlavně o Charliiny vlastní nejistoty, které se objevují napříč celou deskou a nejen v téhle skladbě.
A právě v tom je ten rozdíl mezi nimi dvěma. V disstracku Taylor Actually Romantic jde podle některých o to, že je Charli sexuálně posedlá Taylor. Zajímavý směr, kterým se vydat, když vezmeme v úvahu, že Sympathy is a Knife není vlastně primárně o ní. V takovém případě to má celé ze strany Taylor spíš energii batolete, které třese svojí Barbie a křičí na ni, že není dostatečně blondatá.
Taylor Swift je nejúspěšnější umělkyně na světě. Spousta lidí ji má ráda, je komerčně marketovatelná a má za sebou armádu lidí, kteří ji budou bránit, ať se děje cokoliv. Takže tohle celé trochu smrdí insecurity z její strany.
Na podrobný článek o údajném beefu mezi dvěma zpěvačkami se můžeš těšit zítra, so stay tuned!
Já nemám problém s narážkami nebo sexem zmiňovaným v písničkách, ale v tracku Wood… je to prostě too cringe. I can’t. Tohle je něco, co by fungovalo dobře v tracku Sabriny Carpenter, ale ne Swift. Pokud si vybuduješ brand na introspekci a vystavěném lyricismu a do toho se snažíš zasadit penis Travise Kelceho… není to úplně ončo.
Hodně těch písniček zní podobně jako jiné hity, což se v popu stává často. Ale většinou to není tak znát a už vůbec ne na Taylořiných albech. Když má přístup k nejlepším producentům na světě, nechápu proč je to sample za samplem a současně je to až moc jasné.
Co se týče proma k albu, jeho součástí jsou i videa, která působí jako vygenerovaná umělou inteligencí, i když to zatím nebylo potvrzené. Taylor sama lobovala za to, aby bylo umělcům a umělkyním spravedlivě zaplaceno a která může zaplatit jakémukoliv umělci, aby jí udělal originální promo k albu.
Právě proto působí dost zvláštně, že by sáhla po AI, zvlášť když byla sama obětí zneužití svých snímků při AI vygenerovaných fotkách. Použití AI k levnému promu by proto bylo přinejmenším pokrytecké.
Na závěr si však pojďme říct jednu věc - i přes kritiku se album Taylor Swift stalo nejvíce ukládaným albem v historii Spotify ještě před jeho vydáním, so far je nejstreamovanějším albem roku a samozřejmě na něj míří i spousta chvály. Někteří fans oceňují Taylořin příklon k pozitivním emocím, nové a dynamčtější poloze a kontrast oproti předchozím albům.