

Timothée Chalamet během jednoho rozhovoru zvládl shodit balet i operu a možná spolu s tím i svoji šanci vyhrát Oscara za Marty Supreme. Celá situace ale říká víc o něm než o umění samotném.
Timothée Chalamet v posledních dnech schytává obrovský backlash za komentář, který pronesl v rozhovoru mezi ním a Matthewem McConaughey pro Variety x CNN. V debatě o budoucnosti kina totiž prohlásil, že by nechtěl pracovat v baletu nebo opeře, kde jde podle něj o to „udržovat něco při životě, i když o to už nikdo nestojí“, což udělal během press tour k filmu o ping pongu.
Upřímně nevím, co tak hrozného udělaly jemu nebo někomu z jeho blízkých, (jeho babička, mamka i sestra jsou tanečnice) protože balet a operu nezmiňuje v tomhle kontextu poprvé. I kdybychom se mu snažili dát benefit of the doubt, pohrdavý a arogantní styl, jakým to řekl, ho bohužel táhne dolů.
Je velmi zvláštní, že on jako herec mluví o úpadku určitého umění. Pracuje totiž ve filmovém průmyslu, který tak, jak ho známe, také prochází docela viditelnou krizí. Lidé nechodí do kina. Filmový průmysl už není primárně o filmech jako umění, ale postupně se mění v content. Streaming a algoritmy změnily způsob, jakým se filmy vyrábějí i konzumují. Toto umění se momentálně dívá do hlavně nabité pistole. A je to ještě odvážnější tvrzení, když vezmeme v potaz, že balet a opera přežily staletí, včetně válek a všemožných krizí. A Timothéemu je teprve třicet. Být jím, tak bych délku své kariéry úplně nechtěla jinxnout.
Kdybych byla na jeho místě, raději bych cokoliv spojené s hudbou a tancem nezmiňovala a spoléhala na krátkodobou paměť lidí, aby náhodou nezačali vzpomínat na Willyho Wonku.
Jeho výroky nezůstaly bez odezvy ze strany operních domů a divadel,například Metropolitan Opera House, Boston Ballet nebo Royal Ballet and Opera, které na něj reagovaly na sociálních sítích a zvaly ho na představení, případně nabízely i čtrnáctiprocentní slevu na lístky s kódem Timothée. A pokud se na to chceme podívat trochu cynicky, celé to nakonec udělalo opeře a baletu docela skvělé PR.
Tohle je, zdá se, skutečný Timothée Chalamet. Už to není někdo, o kom nic nevíme, kromě toho, že hraje soft boys v indie filmech a můžeme si do něj projektovat cokoliv chceme. (A nechci slyšet nic o tom, že cokoliv z toho je part of method acting kvůli Marty Supreme.)
Hlavní změna, která podle mě nastala, je, že už nemusí být appealing ženám. Od té doby, co dostal roli Paula Atreida v Duně, se jeho publikum postupně proměnilo. Větší část začali tvořit muži, kteří začali víc respektovat jeho i jeho práci. A tím pádem má podle mě pocit pevnější půdy pod nohama a dovolí si vypouštět takovéhle takes, které se navážejí do feminějších věcí. Jako například když řekl pro Vogue, že je, quote on quote, bleak, když někdo nemá děti.
Myslím si ale, že tímhle směrem velmi rychle narazí. Ženy statisticky podporují umění víc než muži. Z jeho strany mi proto přijde dost hloupé tuhle část svého publika úplně izolovat, protože upřímně není tak velký, jak si myslí.
Please get over yourself.

Moje Roman Empire je, že často objevím věci ještě předtím, než se stanou mega populární – ale jen proto, že jsem chronically online a mám obsesivní povahu, ne protože mám nějaký šestý smysl na trendy. Furt chodím do kina, miluju The 1975 a konzumuju víc video essays a podcastů, než je zdravé. Ráda vařím – když se mi chce, ne když musím. Mám strach z iracionálních věcí, například z mostů. Moje kamarádka říká, že vypadám dobře v 0.5x, a já jí věřím.