Jak vypadal můj první měsíc na Erasmu v Innsbrucku

Na svůj Erasmus jsem se nesmírně těšila, ale když už přišel čas odjíždět, tak jsem tomu vlastně vůbec nemohla uvěřit. Najednou jsem si musela sbalit bambilion věcí, které mi musí vystačit na další půlrok, na místě, kde jsem nikdy nebyla s lidmi, který jsem nikdy neviděla. Osobně mám ale změny a poznávání nových věcí ráda, takže i když tohle může být pro mnohé lidi velký strašák, já už se nemohla dočkat, co všechno nového zažiju!

Jak se sakra lidi umí sbalit do jednoho kufru?

Vzhledem k tomu, že dost prokrastinuju, tak jsem se začala balit tak dva dny před odjezdem. Samozřejmě mě asi stopadesátkrát pohltila panika, že to nestíhám, ale co jsem během balení nemohla pochopit bylo, jak jsou sakra ostatní schopni se na půl rok sbalit do jednoho kufru.

Já naštěstí svůj inventář nijak limitovat nemusela (as long as se to vejde do auta), protože mi naštěstí se stěhováním pomáhali rodiče, kteří mě na Erasmus odvezli. No, auto bylo nakonec stejně totálně přecpaný, a to jsem se fakt snažila svůj výběr minimalizovat. Cítila jsem se, že jsem ohledně věcí dramatická a vlastně nic z toho nepotřebuju, jenže když člověk jede na zimní semestr tak tři svetry už dělají jeden plný kufr - o lyžařské výbavě se už radši ani nezmiňuju.

Nový byteček

S ubytováním jsem vcelku měla kliku. Škola nám pomáhala, a díky tomu jsme i našli náš byt. Sešli jsme se tři random lidi z VŠE, co ještě neměli ubytko, ale do bytu jsme potřebovali ještě někoho čtvrtého. Toho jsem nakonec seškrábla v nějaký Erasmus skupině a klaplo to. Vtipný je, že jsme se nikdo neznali a fakt jsme se potkali až při přebírání bytu.

Vzhledem k tomu, že bydlíme tři z Česka a jedna Slovenka, tak to ale moc nenaplnilo tu mou zahraniční představu bydlení, kde bych bydlela s Latinas, Scandinavian girlies atp. Ve finále musím říct, že jsem za náš byteček ráda a opravdu jsme si sedli (klepu na zuby a dřevo), jen se obávám, že náš mír a klid nám jednou naruší neúspešné kolo žolíků.

Hon za pračkou jupí

Své první dny jsme trávili hlavně obíháním obchodů, jako je IKEA, Kik, Action nebo TEDi. Co se týče bytu, tak nevypadal úplně tak, jako na fotkách, ale to se dalo zvládnout. Co nám hlavně chybělo byla pračka (a taky Karel Gott oltář).

Zkus si tipnout kolik asi tak může stát nová nejlevnější nejobyčejnější pračka v Rakousku? No, ať už jsi tipnul*a cokoliv, tak jsi určitě mimo. Je to totiž 550 euro a my chudí studenti do not have that much money. Stáhli jsem si teda místní „bazoš“ a bojovali tam o nejlevnější funkční pračku s ostatními studenty. Naší pračku jsme nakonec vydobyli, i když to vypadalo, že ji hned povezem zpátky, protože jsem se zapomněla zeptat na rozměry, upsík.

Orientation week

Po mém zabydlení začal orientation week - konkrétně spíš orientation day. Měli jsme úvodní seznámení, prohlídku školy a pak i prohlídku města a takový ty další blbosti. Měli jsme i společnou uvítací večeří, kde mi málem zabili kámošku. Snažili se jí totiž přesvědčit, že piniové oříšky nejsou oříšky ale semínka, a že její alergie na ořechy je vlastně vymyšlená. Program pokračoval i druhý den, kdy jsme šli do Alpské zoo. Nic zajímavýho, jen roztomilá zvířátka.

Povinná docházka? Oof..

Škola tu je naprosto krejzy - ne že by byla nějak zázračně těžka (spíš naopak), ale mají blokovou výuku s povinnou docházkou a i přes to, že je škola obsahově nenáročná, tak tu člověk vždycky musí dělat nějaké prezentace nebo společné projekty. Co ale cením, je víc praktický přístup k výuce, a když bylo hezky, tak jsme se mohli učit i venku. Celý říjen jsem měla školu od pondělí do pátku od devíti rána do pěti odpoledne, s výjimkou několika dní. No a vzhledem k tomu, že tu všechno zavírá v 6 večer, tak člověk ani nic jinýho udělat nestihne.

Hory, hory a znovu hory

Innsbruck je nádherné město uprostřed Alp, ale jak jsem zmiňovala, všechno je tu skoro vždycky zavřené, a tak nezbývá nic jiného než poznávat místní hory. No, ale vlastně jsem za ty všechny společné hiky opravdu ráda a nejde ani slovy popsat jak nádhernou tu mají přírodu. Byli jsme dokonce u nejvyššího vodopádu v Tyrolsku, což byl vážně zážitek.

Výlet do Mnichova, Steyru a Vídně

Ke konci října jsem už měla volnější program a toho jsem plně využila. Udělala jsem si v tom čase hned několik výletu, ten první byl do Mnichova, kde mám kámoše taky na Erasmu.

Vesměs také nádherné město, jen ta moje zpáteční cesta se moc nepovedla (omylem jsem si koupila lístek na další den). U špatného lístku však moje dopravní neštěstí nekončí, když jsem se totiž vydala do Steyru. Původně má cesta měla trvat nějakých 3,5 hodiny, nakonec z toho ale bylo 7 hodin. Všechno to začalo tím, že asi půl hodiny od Innsbrucku nás všechny vyhodili z vlaku (nikdo nevěděl proč), a pak nás posadili na nějaký pochybný autobus.

Ten nás přes Německo odvezl do Salzburgu, kde jsem pokračovala nějakým random vlakem, který měl jet do Linze a odtud jsem se už konečně dostala do Steyru. Po cestě se mi ještě jako bonus povedlo rozsednout snickersku.

Steyr je ale nádherný historický městečko, kde je kupodivu víc živo než v Innsbrucku. Odtud jsem už pokračovala do Vídně, která byla už plně ve vánoční náladě a tady jsou nějaký hezu fotečky:

Hektický, záživný a plný školy

První měsíc v Innsbrucku se toho stalo ještě víc - byli jsme na dirndl párty, vyhráli jsme pub quiz, udělali jsem international dinner atp. Vše hodnotím 11/10, určitě jsem se nenudila, bylo co dělat, možná bych preferovala déle otevřené obchody, ale holt i to je zážitek té rozdílné kultury. Ten měsíc utekl jako voda a seznámila jsem se s víc lidmi, než za uplynulých několik let.